O tom, jak pilně jsem se učila na maturitu!

Sedím u stolu, nohy na něm, kolem se válí 25otázek (rovnou 4krát), taky odpadky, hrníčky od kafe, čaje, po zemi sem tam nějaký svršek, sem tam tužka, papír a euro-složka, usušený list, pilník a nové boty k maturitě. Pomalu není kam šlápnout. Můj pokoj je obrazem mé hlavy - překypují! Přede mnou je okno, venku louka, les, cesta, louka, nově stavící dům, nějací dělníci, a pak zase les….

Vygumovaně pozoruji (možná že kdyby mě někdo vyfotil, měla bych i otevřenou pusu)…Žluté auto, černé auto, bílá dodávka, chvíli nic...černý Mercedes tak 150, to byl asi nějaký mafiózo, anebo premiér (to je vlastně stejná banda).Tirak, za ním další. Nějaký dobrovolný dárce orgánu. Jé a to vypadá, jakoby jel s Oktávkou brácha, pozoruju ho, hmmm…škoda…k nám to nezabočuje. Stříbrné auto, zelené auto, bílý trabant, lidi na kole, shrbená holčička s aktovkou skoro větší, než ona, další zelené auto, dvacet-osmička….fakt přesná je 13.49! Jé a hele modrý traktor, škoda že už žáden nemáme… V pěti jsem ho jednou s bratrancem řídila! Když jsme se rozhodli jet za babičkou na Šimšku. Docela nám to šlo, on dole mačkal plyn a já točila volantem. Měli jsme to odkoukané od dědy, když jsme se s ním jen tak projížděli lesem přes tzv. „super díry“. Škoda jen, že jsme za tím volantem byli tak podezřelí. Ujeli jsme sotva dva metry a sousedé už křičeli. „Rychle! Vlaďka za volantem!“ A děda se smál. Ani jsem na to nepotřebovala školu. Hmm…škoda, že se neskládá maturita z řízení traktoru. Pane bože, maturita! Kde mám ten sešit?! Takže, Houby neboli Fungi. Nižší skupina eukaritoních organizmů. Stejné znaky s rostlinami: nepohyblivost, schopnost syntézy vitamínů, v cytoplazmě hub ale chybí plastidy a zásobní látkou je glykogen a olej. Pozor, ne škrob! Vše opakuji. Po třech slovech se zaseknu. Ta pizza s žampióny se minule Kubovi v pizzerce opravdu povedla! Týjo já bych si dala pizzu! Anebo hřibovou vaječinu! Týjo už jsme úplně dlouho neměla vaječinu! Večer si ji musím udělat. Jo večer, panebože já nic neumím! Hřiby, houby, tak, stejné znaky s živočichy. Heterotrofní způsob výživy, přítomnost chitinu a glykogenu…

Asi 40minut si čtu houby a říkám si, proč se nemůžeme v učivu houby učit raději něco praktičtějšího, než že spory mají ve vřeckách! Kdybychom jsme se učili raději poznat, Masloka, Praváka, Bedlu nebo žluté Kuřátko. A taky by nás mohli pořádně naučit, které houby opravdu raději netrhat pokud nechceme jít dobrovolně na výplach žaludku. To bych možná zazářila! A maturita by se mohla konat rovnou v lese! Klidně v tom našem. Už to vidím… Teta Karin, přísedící Teličková, předsedkyně maturitní komise Jelenová (té by se tam mezi jeleny určitě líbilo) a vedle ní místopředsedkyně Schichelová. Všichni společně sedí na dece na paloučku v lese a koukají na mě….jak jim nosím ukazovat houby. Jmenuji, popisuji a ukazuji. Všechny detaily! U hřibu žlučníku dokonce dávám zkusit hořkou chuť! To je představa! A patnáct minut by bylo tu tam, protože na hledání hub musí mít člověk čuch!…

Kouknu co je nového na Facebooku… Alča zase hysterčí. V pátek nejde do divadla, protože nemůže ztratit čtyři hodiny! Honzovi odpojili pro jistotu internet a Dominika komentuje svůj stav slovem Práááááásk, praskla jí prý hlava… A já teď zase ztratila patnáct minut jen tak…ten můj mozek! Potřebovala bych vymazat všechny nesprávné myšlenky, které v něm nemají o svaťáku co dělat! Anebo…anebo by vlastně bylo lepší, naimplantovat si do hlavy bezkapacitní harddisk a všechny potřebné vědomosti si tam zmáčknutím jednoho tlačítka nahrát! To bych u maturity zazářila! To by bylo božíííí! Hmm, ale o tom sním už snad od základní školy a pořád mě žáden tajný skřítek s tímto dárkem neobdaroval. Něco jako harddisk skřítci asi neznají. Ti mají svá kouzla. No tak aspoň kouzlit bych se mohla konečně teda naučit. Ale když jsem četla ve dvanácti zapálená Harryho Pottera, tak jsem to zkoušela, ale nešlo mi to. Možná když jsem teď starší, chytřejší, rozumnější a zkušenější, že by mi to šlo líp, třeba jsem někde udělala nějakou blbou chybu, jako obvykle! Beru do ruky jednu ze svých čínských hůlek, zapíchnutou ještě ze včera (když jsme si s ní při učení ťukala do hlavy, v domnění, že mi to tam naskáče rychleji), mezi tužkami, a zkouším vyslovit magickou formuli. Tak nějak si ale vzpomínám jenom na AláhaMóra, což se mi zrovna nehodí, protože tím se odmykají dveře! No kašlu na to a začínám uvažovat racionálně. Vzpomínám, jak jsem se všem, včetně sebe, snažila namluvit, že mi čtyřky na maturitním vysvědčení nebudou vadit, jelikož je to jen blbá maturita. Kolik takových zkoušek bude! No jo, bude, ale takhle je první! A k tomu z dospělosti! To je vážné. Dospělost je vážná. Ale co když nechci být vážná? Co když nechci být nikdy dospělá? Proč se tedy vůbec učím?! Jsem asi blázen, vždyť já nechci být dospělá! Tak to asi v tu středu bulnu a Helči napíšu, že na tu zítřejší generálku nejdu, že jsem přišla na to, že vlastně dospělá být nechci, a že si to složím někdy, nevím kdy, až se mi dospělou začne chtít být. Super, to je boží zjištění…

Tak jo! Dost! Nechám těch hloupostí a jdu se ven pod naší hruškou máslovou, učit! Vzhůru do toho!