OpojeníNeAlko

Když se o něm mluví, je to v dobrém. Ve zlém o něm mluví pouze učitelky občanské výchovy a rodiče, jež si myslí, že z nás udělá nehynoucí žíznivé a chtivé, a přitom docela malé děti. Když se o něm baví kolektiv, směje se svým zážitkům s ním. Pro ně je to něco, co je vynese do oblak nebeských, aniž by měli křídla a ve svém opojení dělá takové divy, že i z velkého morouse je najednou roztomilé děcko, chtějící si hrát.
Ale co jeho následky? Na ty nikdo nemyslí předem. Ať třeba skončí v nemocnici s otravou, v léčebně se závislostí či na gynekologii se strachem. Nikdo neočekává to nejhorší. A pak se to stane…
Ano mluvím o svém kámoši alkoholu. Vlastně drtivá většina dospívajících už jeho opojení zažila. Z počátku je příjemné houpat se v jeho slastných sítích a užívat si příjemného kolotoče událostí. Potom ale přijdou ty následky. Ať nepřiměřené chování nebo nevolnost (se slavnou větou "Už nikdy nepiju!"). Ale vždyť já už se takhle nechci chovat. Každý pátek nevědět, kdo jsem.
Mluvím o svém nepříteli alkoholu, který způsobil řadu nepřiměřených situací. Opravdu bych jej někdy vylila všechen do řeky, a nechala rybky ať jsou taky veselé. A nechala bych všechny společnosti typu Liquor & Co. zkrachovat. A všechny irské, skotské nebo hindské trojnásobné destilatéry zavřít za zpronevěru. A, a, a…
Ale co! Kašlu na to! Dete někdo na pivo?