Pan Brouček

Zase zvoní budík. A jako každé ráno tím začíná ten známý příběh přípravy do školy, od prvního pokusu vstát z postele, až po ten poslední, který je konečně úspěšný. Zbytek jako je hygiena a nalezení batohu je procházka růžovým sadem. Dnes je to však pomalé a plné donucování sebe sama, neboť dnes máme první hodinu s panem Broučkem. Takže „hurá“ do školy…
Už jen fakt, že jsme jediná třída na škole, která musí čekat před třídou, jak za komunistů lidé u obchodu, kde se na pár vteřin objevily banány, než se náš pan profesor uráčí odemknout a vpustit nás dovnitř si sednout. Můžete namítnout, že má něco důležitého na práci a nechce být rušen. V tom případě se přimlouvám, aby byl plat tohoto pedagoga navýšen, neboť jsem ještě tuto třídu o přestávce nenašel odemčenou. Vše pak probíhá naprosto normálním způsobem až do začátku výuky samotné, kdy nás pan Brouček bohužel nepřestává překvapovat.
Třeba domluvit se s ním na něčem je jako dohoda se sněhulákem, který vám slíbí, že se s vámi bude v létě koupat u Slezské Harty. A tak tedy píšeme písemku, samozřejmě na učivo, které jsme ani pořádně neprobrali. Život je krutý, řekl by pan Brouček, který při opravování nahlas říká jen ty špatné známky a občas mu z úst vyletí cosi o propadnutí, takové poznámky jsou na místě asi jako nějaká telenovela při udělování Českého lva. Následuje čtení textu, při kterém nedobrovolníkovi tuhne krev v žilách, neboť místo opravy se pan Brouček začne hlasitě řehtat. Jasně, že můžete namítnout, že pedagog má mít smysl pro humor, a já nebudu odporovat, ale asi změníte názor tak jako já, až se vám pan Brouček vysměje do očí.
Ovšem i pan Brouček má své přednosti, pokud dokáže předpovědět studentce před koncem prvního čtvrtletí, že propadne, tak by mohl bez přípravy vyučovat kartářky. Jeho schopnost kohokoliv rozčílit by se uplatnila v kurzu sebeovládání jako závěrečná zkouška. Takových pětačtyřicet minut s tímto pedagogem a přežijete se zbytkem lidstva bez problémů. Zpátky ale od předností pana Broučka k realitě, ono jich vlastně už víc není.
Nastává čas překládání textu z časopisu. Normálně by se tato činnost dala nazvat „ zašívanou“, to bychom ale nesměli studovat pod vedením pana Broučka. Člověk překládá, až se mu kouří ze slovníku, když v tom pan Brouček oznámí, že našel zalíbení v nejhorším, nejtěžším a nic neříkajícím článku z celého časopisu. Taková je hodina s naším panem Broučkem.
O samotném panu Broučkovi se ví, že jeho smyslu pro humor v hodinách, by se nemělo říkat humor, teda pokud nechceme ten pravý humor poslat na jednotku intenzivní péče. Chápu, že dnešní doba je uspěchaná a nikdo z nás nestíhá co by chtěl, proto již dávno mi přestaly vadit telefonáty pana Broučka uprostřed výuky. Ale přes všechny útrapy se čas od času podaří panu Broučkovi nás rozesmát, byť jen ironicky, ale podaří. Role pana Broučka jako kantora je nám už jasná. Právě on nás naučil vážit si všech ostatních kantorů ve sluneční soustavě ( i těch z Marsu ), protože nás dokáží motivovat a né naopak. Na závěr bych panu Broučkovi popřál pevné zdraví, a pokud možno změnu zaměstnání, neboť jediné co opravdu ovládá je umění demotivovat a vyvolávání ironického smíchu je jeho nejvelkolepějším kouskem.