Tak trochu jiné přátelství

Seděl v pokoji na posteli a zasněně se díval do zahrady. Venku byl krásný letní den,ale on neměl náladu se smát. Pořád musel myslet na ní. Na její úsměv,na její tělo.. Možná že teprve teď mu došlo jak moc jí miluje. Raději zamkl sluneční paprsky pod tmavým závěsem. Přemýšlel,vzpomínal ikdyž nechtěl. Jak ale nemyslet na tu,kterou tak miloval, na tu,pro kterou by byl schopen všeho..?
Druhý dne byl snad úplně stejný jako jindy, slunce svítilo a on zasedl k počítači. Ozvala se přítelkyně jeho kamaráda z bývalé třídy. Nijak zvlášť jí neznal, ale měl náladu si povídat a trochu si pozvednout náladu.Jelikož na něm poznala že je něco v nepořádku začala se ho vyptávat. Nevěděla ale, jestli se to hodí. Veděla jen,že je jí ten kluk sympatický a chtěla mu pomoci. Snad i on ztrácel zábrany a začal se jí svěřovat. Bylo mu hned lépe,vlastně i jí když mu tak pomohla. Svěřila se i jemu a připadali si jakoby se znali už pár let. Bylo skvělé vedět,že je tu vždycky někdo pro toho druhého. Minuty a slova ubíhaly,zdálo se jim to jako chvíle a přitom si toho řekli tolik. Hodně si pomohli. Ona přesto nebyla šťastná, nevěděla jak mu pomoci. Jak zajistit,aby dálka mezi ním a jeho dívkou nebyla tak velká, aby spolu mohli trávit všechny volné chvíle tak jako dřív. Snad jí ho bylo líto,protože věděla jak velké srdce má a jak velké místo v něm zaujímá jeho láska. Neuměla mu pomoci,nemohla mu pomoci.
Někdo nedokáže pochopit jak se někdo může svěřit někomu přes internet,přes věty plné strachu ze ztráty milovaného člověka. Ale snad to všechno šlo snáz než v té tvrdé realitě,kterou oba znali velmi dobře. Láska pro oba znamená víc než cokoli. Obětovat se pro milovaného člověka jim přišlo jako samozřejmost,za kterou bohužel každý z nás tvrdě doplácí...