Radar

Volby se nezadržitelně blíží a spolu s nimi se opět začíná řešit otázka radaru v Brdech (jakože jestli jo nebo ne). Já sice za žádnou stranu ještě nekandiduji, ale o svůj názor a bohaté zkušenosti se s vámi samozřejmě mile rád podělím.
Není totiž tak dávno tomu, co se v naší vesnici taky jeden radar objevil. Kde se vzal, tu se vzal, přes noc vyrostl na jednom ze sloupů veřejného osvětlení a tvářil se, jako by tu byl od nepaměti. Tento fakt způsobil u bohabojných vesničanů jisté rozpaky. Co taky chcete od vesnice, kde největším zásahem do infrastruktury bylo podélné nalajnování silnic a zřízení druhého přechodu pro chodce? Ale když už tu radar byl, nedalo se s tím nic dělat. (Teda aspoň nic zákonného, protože jsou mezi námi i tací koumáci, kteří by si cestičku jistě našli.) Ovšem namontování tohoto radaru mělo přesně opačný efekt, než vedení obce předpokládalo. Začalo se totiž zkoušet, co všechno tato mašinka dovede. Jako nejdůležitější se ukázalo zjistit, zda radar pořizuje záběry místních jezdců, nebo má jen informativní účel. Prakticky ihned po tom, co se prokázalo, že radar je jen jakousi náhražkou pro majitele starších vozidel, vybavených pouze analogovým tachometrem, jež mlsně pokukují po digitálních displejích zánovních vozů, přišla řada na to zjistit, zda radar dovede zobrazit i trojciferné číslo. Dovede. A jelikož je český duch soutěživý a mysl tvořivá, došlo v místní hospodě k vyhlášení neoficiální soutěže pod krycím jménem „závodíme beze Škod“. Tento název byl jednohlasně navržen kýmsi z davu a tímtéž hlasem taky jednohlasně schválen a to z prostého důvodu, že ačkoliv žádná rychlost nebyla pro radar příliš vysoká, nedovedl zaznamenat „vozidla“ pohybující se rychlostí nižší než 35 km/hod. Kvůli tomu se více jak polovina obce ani nekvalifikovala. Jelikož by se ale tímto tato kratochvíle týkala jen nepatrného procenta obyvatel (podle závistivců přesně 4 %) a ani zbytek (nebo spíše většina) nechtěla zůstat ochuzena, byla zřízena i kategorie junior. Tato kategorie se však řídila starým známým mottem: Není důležité vyhrát, ale objevit se na radaru. Nutno podotknout, že jelikož cesta k radaru vede z mírného kopce, tvořili převážnou část krom již zmíněných škodovek a trabantů i cyklisté. Jedné noci kolem dvanácté jsem dokonce spatřil několik svých přátel, dávajících si kvůli nejlepšímu času na kolech pár koleček z kopce kolem radaru a zpět. Krátce po této zkušenosti jsem své přátelství s nimi raději rychle ukončil.
Jinak (pravděpodobně nedobrovolný) rekord zatím drží se svými 122 km/hod neznámý motorkář přezdívaný „bezhlavý jezdec“. Přesnou totožnost budeme znát hned, jakmile se podaří identifikovat tělo. (Což bude kvůli jistým, výše naznačeným okolnostem docela oříšek.)
A právě z těchto důvodů se obávám aby soudruh Kim Čong-il, testující právě v KLDR své hračky s dlouhou dráhou doletu, nechtěl současně otestovat i náš radar v Brdech a smáznout tak dvě mouchy jednou ranou. Možná by tím totiž smáznul i celou slavnou ČR z povrchu zemského. I s radarem.