Dopis!

Dopis. Jedno slovo ,však kolik skrývá tajemství.
Jaké v něm budou zprávy? Dobré? Příjemné? Potěší mne obsah. Dá mi naději do příštích dnů. Či "jen" pohladí duši a srdíčko, jsou-li od někoho známého.Třebas od přítele.
Hlavně jen ať nenesou špatnou zvěst. Taková psaníčka se nikdy nečtou s klidem. A poznáme je hned při prvních slovech.Alespoň ti ,kteří umí číst i mezi řádky.Hned poznáme co se bude dít.Zda radost obestře mé já,či mysl zastře tmavý mrak.
Jo, psaní dopisu je nádherná záležitost. Vždy,když jsem psával dopisy, měl jsem podivný zvláštní pocit. Já snad byl v minulém životě písařem kdes na hradě či zámku. Mravenčení v prstech. Jen už rychle sednout a kouzlit se slovíčky. Vždyť tak jednoduché jest. Napsat pár řádků.Pár?
To já nedovedu. Než se rozepíši, je stránka fuč.
To byli jiní .Kdysi dávno.Povídá mi žena o nutnosti napsání dopisu známým. Dlouho se neozvali, my jim taky ne.Je třeba sdělit novinky. Prý již zkoušela něco i napsati. Aha to jsou ty čtyři řádky. Dle ní již stačí.Já poněkud nechápu. Jak může takovou svátost jakou je dopis takhle odbýt. Klid , v práci o přestávce mám za půl hodiny pět stránek plných.Jen tak mezi řečí.
Kamarád „Kelda“ pamatuje ty staré časy.To byl stejný šílenec jako já.Ten věděl. Přišla vojna a my se na ní střídali.Já se vracel do civilu , on rukoval. Chudák paní pošťačka. Ty naše psaníčka vážila jako balíky. Taky ale pro nás nebyl problém napsat třicet ,čtyřicet stránek. Novinky z celého týdne.A že jich bylo. Vtěsnat je do těch pár stránek byl občas docela problém.
Stěhuji se. Kamarádovy dopisy mám pečlivě schované.V zimních časem jsem se jimi probíral.Pročítal. Věci a události více než dvacet let staré.Nádherné vzpomínky.
Mám neodolatelnou chuť vzít do ruky pero a papír. Psát. Však dnes? V dnešní bláznivé době? To se již nenosí. A pak,lidé nepíšou.Není čas.Svět se omezuje na zprávy v mobilu. Maximálně ještě tak dopisy poslané přes počítač. Těm patří svět. Ručně psaný dopis dočista vyšel z módy. Jenže jaksi, není nad něj.Ten kouzelný pocit, kdy třímám v ruce obálku.Pln nedočkavostí otvírám.
Pak taky , není ani komu napsati.Přesto tak konám. Píši komusi. Jen tak, do světa.
Pošlu dopis. Po vodě? Třebas kdos najde. Najde?