svítání nahoře

Svítání na Hoře
Mlžný opar se pomalu rozplývá a já jsem nahoře. Mou společností je ostrý vzduch a hluboké ticho.
Na samém vrcholku hory, té překrásné rozeklané hory, která se tyčí nade vším prožívám jedinečný okamžik. Je mi tak, jako by se všude kolem zastavil život. Vnímám jen vzrušený tlukot vlastního srdce. Všechen shon, bolest a nevraživost nás lidí zůstaly někde dole, hluboko pode mnou. Snad se ztratily mezi vysokými stromy černých, nádherných lesů. Toužím po tom vznést se, tak jako divoký orel, který shlíží dolů, na svět plný chvatu. Po dlouhé době jsem opět volná a svobodná. Z přemýšlení mě vytrhne záblesk světla. Na horizontu, daleko ode mě se probouzí slunce. Svými ospalými a ještě slabými paprsky hladí mé unavené tělo. V posvátném tichu se jeho hra barev odráží do všech koutů. Tento okamžik si chci s sebou odnést, vtisknout ho do svého srdce. Zapamatovat si obraz slunečním svitem probuzeného nového dne …