Divný pocit

Temná ,ponurá hudba line se z počítače. Fascinuje tě, vtahuje tě do sebe. Někam daleko.Do dálek nekonečných. Kam vlastně? Stovky let nazpět. A možná jest vše v této době, v tomto čase. Kdož ví.
A opět ty zvuky. Jsi sám v místnosti, přec ve vedlejším pokoji kdos je. Slyšíš kroky a jako by kdos tančil. Dlouhé šaty až na zem, nařasené, bohaté. Nemůže být z této doby. Pomalu proplouvá, sotva země se dotýká. A co když vznáší se? Co pak?
Představuješ si. Ladné pohyby rukou tě zvou k tanci. Tolik láká vejít. Však strach je silnější. Až vejdeš? Bude cesty zpátky: Či nikoli? Ano, odejít můžeš.Avšak to co spatříš, navždy zůstane v tvé duši a srdci tvém. Víš. Třebas do dávných, prastarých časů. Ať. Co drží tě zde , v této době. Vždy jsi cítil, že sem nepatříš.
Zavíráš oči a nejistě tápeš podél zdí. Touha z vědění tě posouvá vpřed.Ještě krok.Jsi v místnosti. Tanec té bytosti pojednou ustal. Slyšíš vlastní dech, stále více a více zrychlující se.Dech plný obav. Náhle blesk projel tvým tělem. Dotkla se tě něčí ruka. Příjemný dotek. Neslyšíš ni slova,a přece jako by tě ta neznámá bytost zvala dál. Držíce se ruky ,ze strachu o klopýtnutí, tápeš za ní.
Jako by temný stín proletěl kolem.Cos zastínilo slunce. Mrak.Však ty přece nic nevidíš.Vůbec nic. Oči stále bojíš se otevřít. Pod nohou pojednou cítíš prázdnotu.Jen na okamžik. Copak můžeš přejít po tenkém laně ? Nejsi provazochodkyně.Dokážeš to. První krok.Bos. Však do nohou se ti zarývá místo lana jen ostnatý drát. První kapky krve padají do hlubiny pod tebou. Tebou a jí.
Nutíš se otevřít oči.Otvíráš. Pohlédneš neznámé do očí. Však zrak jakoby proletěl vesmírem.Nic prázdno. Kol černá tma. Přesto a stále naléhavěji tě ruka tahá za sebou.
Tahá za životem.Nebo snad?

Kroutit se v tanci
zítřek snad
dá i šanci.

Čas bubnuje
svými prsty
temno maluje.