Homelessák a toastovač

Předělávali jsme kuchyň a vyhazovali staré a nepotřebné krámy. Co chvíli jsem chodila ke kontejnerům s taškama zbytečností. Mezi nimi byl i starý a roky nepoužívaný, nicméně stále funkční toastovač. Právě když jsem vyhodila do přeplněného kontejneru první tašku, ve které byl i toastovač, a chystala se tu další narvat do jiného, objevil se homelessák. Vybaven všudypřítomným klackem, coby pomocníkem při hledání věcí, které by se mu mohly ještě hodit a zpola zaplněnou igelitkou, rozhlížel se, na který kontejner se vrhne jako první. Na první pohled složité rozhodování jsem mu usnadnila já. "V támhletý popelnici je uplně funkční toastovač" pravila jsem tónem podobným prodavači v teleshopingu. Homelessák se k ní nadšeně rozeběhl a něco si spokojeně brblal. Se zájmem jsem ho sledovala a měla jsem skvělý pocit, že ten starý toastovač tomu pánovi udělal takovou radost. Jenže tady mě homelessák pěkně převezl. Místo toho, aby si toastovač uložil do připravené igelitky a doma ho ještě nějakou dobu používal, uřízl mu šňůru. Šňůru si nechal a zbytek zahodil zpět do kontejneru. Tím mě ale fakt naštval. Myslela jsem si, že by ten toastovač mohl někomu potřebnému ještě nějakou dobu sloužit. Vždyť byl plně funkční, což tohoto homelessáka zřejmě nezajímalo. Celá v šoku jsem se vrátila zpět domů.

Představa, že lidé, které někteří z nás potkávají každé ráno u popelnic nebo je vídají, jak jedou po městě s kárkou či starým kočárkem, hledají v těch popelnicích snad jídlo nebo věci do domácnosti, je mylná. Když vyhodíte polotvrdý, ale neplesnivý rohlík nebo chleba a říkáte si při tom, že si ho někdo potřebný vezme, tak se opět mýlíte. Tito lidé vaši pomoc nepotřebují. Nepotřebují ani vaši lítost. Oni si svůj život vybrali sami. Hrabání v popelnicích je pro ně něco jako jistý druh práce. Je to pro ně výhodné, protože vše, co najdou, dávají do sběru, kde jim za to náležitě zaplatí. Jejich výdělek činí čistou mzdu, nic není zdaněno, ani korunu z toho nedají na sociální a zdravotní pojištění. To místo nich platí stát, a tedy daňoví poplatníci, tudíž my. Pořád si myslíte, že to jsou chudáčci, kteří nemají co jíst a aby mohli vůbec žít, hledají staré krámy, které ti movitější a konzumní společností ovládaní lidé vyhodili?