Mihl se tmavý stín

Prý nejsou.Neexistují.Nemohou být.Dovolte mi abych se zasmál.Však při vzpomínce na příhodu starou již pět let mi jaksi úsměv tuhne na rtech.
Jak už to v životě bývá, i mě se nevyhnula moderní vymoženost, jakou je rozvod.Lidé si najednou nemají co říci.Spíše mají. Hádky jsou totiž na každodenním pořádku. Ani nemusíme hledat záminku,stačí že vidíme jeden druhého. Už pouhý příjezd domů a počíná podivné svědění v žaludku.na staré roky z toho blázince budeme mít vředy.Však síla je mocnější. Čím více dohadů a sporů, tím napjatější atmosféra mezi námi. Tím větší zloba uvnitř nás.Proč tomu tak je? Otázka byla zodpovězena teprve o pár týdnů později.
Teprve poté,kdy zbytek rodiny odjíždí navždy pryč. Teprve tehdy poznávám. Ve velkém obrovském domě jsem sám.Docela sám. Však jedna chyba. Je tu ještě kdos další. Kdos tmavý,černý, zlý. Netuším kdo to je.Jen vím,že vždy, když se objeví, jsem opět nervózní a mám chuť se pohádat s celým světem.
Skloněn nad hromadou papírů, zcela zabrán do práce.najednou pocit, kdos mi kouká přes rameno.ale kdo by přišel navštívit mne v tuto pozdní hodinu. Otáčím hlavu svou.Nikdo.Jen pocit čehosi zůstal.A přeci černočerný stín se mihl v rohu místnosti.Těmi každodenními hádkami my jej zvětšovali,až dostal nevídanou sílu.Proto ty pocity nejistoty.
Inu, jsem přepracovaný, vidím ovčí mlhu.Za několik dní, sedíc pozdě večer u počítače, zažívám stejný pocit.A opět ta tmavá šmouha.Stejného zažívám ještě několikrát. Však komu se mám svěřit. Skončím v Opavě na třináctém oddělení.Raději mlčím.

Po dvou letech si povídám s dcerou, která jezdí na občasné víkendy. Tu řeč přijde na onen tajemný stín. Již mohu o tom říci, protože poslední týdny se již ten „pán podivný“ neukázal.Dokonce i kytky, které nikdy nekvetly , rozkvétají do nádherných barev.Však celé dva roky trvalo, než se podnebí v domě vyčistilo.
Dcera chápavě kýve hlavou a potvrzuje slova má. Taky ten stín viděla. A několikrát. A vždy jí bylo nepříjemně po těle. Pocit něčeho těžkého na zádech.Brr.

Ne, už je opravdu klid.Pro jistotu ale každý večer zapálím svíci.Její plamínek vždy uklidní.Uklidní.