Anotace: chodím sem a tam
Cestou domů cítil jak vzduch dnes jinak voní..jakoby s nánosem zmrzlé mlhy zmizely všechny ty děsivé pachy co sem normálně nepatří.Popošel ještě kousek ke koňům a ucítil něco, co by dřív možná nazval "smradem" kůň zaržál a od tlamy se mu nesl obláček kouře.. Cítil seno a hnůj,a vůni kůže ze sedla...Stál u ohrady a myšlenky se mu toulaly jako roztržené korálky..nitky za hranicí toho co lze vnímat jako jsoucno...
"Pane,haló pane!Je Vám něco?"probral ho hlas jezdce na koni.
"Ne, ne.. všecho je ok ..jen jsem se zamyslel"
"No víte stojíte tady už skoro hodinu, tak jsem se jen bál jestli Vám není třeba zle"
"Jste laskavej děkuji všechno je ok a krásnej den"
Opravdu .Letmý pohled na hodinky potvrdil jezdcova slova.
Co to jen bylo.. kde byl..
Nejmladší není ale starý teda taky ne!A zle..to už vůbec ne!
Protřel si oči ..brr ..co to teda bylo.. "No nic honem domů nebo bude mít ta moje kytička o mě strach kde se tak dlouho toulám.Už tak je jistě vystrašená."
Doma ho přívítalo něžné objetí jeho ženy,koukal na ni jakoby jinýma očima dnes.Slušelo jí to i v zástěře která nesla stopy zrodu jeho milovaných koblížků.I s prošedivělými vlasy a vějířky kolem očí...co přivál čas a starosti.
Bylo to jeho doma....ten nejskvělejší pocit...
Seděl u dřevěného stolu v kuchyni a pozoroval obláček kouře nad horkým čajem..
Ta mlha..zmrzlá, jakoby pohádková,koně, vůně......
Stáj plná nádherných plnokrevných koní,uvnitř bylo teplo ale venku si podzim nenechal ujít tu každoroční předem prohranou bitvu s paní zimou.Ona vyhrávala ráno on v pozdní odpoledne.Opřený o vidle koukal z maštale ven pootevřenými vrátky na obraz co zima dnes po ránu vyčarovala na všechno kolem.Probral ho až zvonivý smích jež dokázal vykouzlit úsměv na rtech snad každému.A jemu nejen na rtech .
"No tak,co tady tak stojíš"Pojď do kuchyně,honem, než se panstvo probudí,připravila jsem jim koblížky ke snídaní..at si dáš první, ještě teplej"
-------
Dlouho po tom co se seznámili s jeho kytičkou,nemohli o přijít na to jaké kouzlo je spojilo.Cítili to vzájemně.Bylo mezi nimi cosi...
Nemuseli říkat věty.Jako by se znali..Bylo to tak zvláštní,ale časem na to skoro zapomněli.
Skoro...
Usmál se ....a natáhl ruku po koblížku na talíři...
Nádherný ráno...
09.11.2009 01:06:00 | Nút