Za pampeliškou

Jako téměř letní , nádherně hřející sluníčko koukám na svět pod sebou. Sleduji,co bych ještě mohlo vylepšit.
Á,tady. Ještě více teplíčka. Děti se právě cákají v rybníce. Starosti mám. Jen aby jim nebylo chladno. Už sednout si jdou na břeh. Rychle je osuším. Svým paprskem pohladím jejich spokojené a rozesmáté tváře. To je pohádková nálada.
Pozor! Sem více svítit a zahřívat zemičku nebudu. Lidé dělají venku. Prací a horkem se z nich pot jen lije. To nemohu přeci dopustit. Byli by unavení. Moc unavení. Raději si pospíším .A za vteřinku jsem zase o kousíček dále.
Tak tady je všechno v nejlepším pořádku. Co já všechno umím. To jsem ale šikulka. Louka u lesíku. Moje vlastní louka. Nejmilejší. Ale copak se mohu rouhat. Přeci mělo bych být spravedlivé ke všemu na zemi. Hluboko pode mnou. Všichni si zaslouží mou přízeň.
Ale když na tomhle paloučku trávím chvilky odpočinku před další namáhavou cestou světem. Jen se zastavím a už mi vše kyne na pozdrav. I ptáčci tady více zpívají a jejich trylky jsou ještě o něco krásnější než jinde. Laně sem chodí před setměním. Ví. Bezpečno na paloučku. Všechna drobotina v trávě vesele mezi sebou švitoří. Broučci, pavoučci, mravenečci. Že neslyšíte? Kdo neumí naslouchat,či spíše nechce, tomu ani já ,mocné slunce, nepomohu. Může mít pohádkovou chvíli přímo u nosu,dokonce zavadit o ni, stejně zůstane slepý. Ni křišťálová koule mu nepomůže. Ne, větříku, nefoukej .Prosím. Klid a mír zde vládne.
Je důvod k úsměvům všech živých tvorů.
A hele, živých, vždyť říkám. Jeden takový právě se hrne na můj palouček. Člověk. Foukej větříku! Silněji! Určitě jde zničit všechnu mou práci. Žlutá louka jako by jej přitahovala. Pomoc! Prosím! On zničí všechny mé malé sluníčka. Tolik jsem se snažilo a ve chvíli budou všechny mé malinkaté dětičky mrtvé. Človíčku , nechej sluníčkové pampelišky tam kde jsou. Neublížíš a můžeš sem chodit každý den. Ještě dlouho budou konat radost tvému srdci a duši. Utrhneš. Ony zvadnou. Již nebude krásy. Rozvaž činy své.
Poklekni, rukou se jen dotkni. Budeš blíže přírodě. Budeš její součástí. Budeš-li hodný neublíží ti.
Mé přesvědčení, že lidé mne slyšet nemohou. Však hle,výjimka jest. Vyslyšel mé rady a prosby.
Jak šťastno jsem. Neublíží vám mé pampelišky milované.
V poklidu můžete dále kvést.