Dědův vánoční stromeček

Vánoce milujeme. Vánoční svátky má naše rodina moc a moc ráda. Jsou těmi nejkrásnějšími dny v roce. To nejlepší co kdy člověk za celá staletí vymyslel.Teda po Fotbalu , pivu a Petřičce od sousedů,protože tu náš Ervínek miluje Dle něj to je největší zázrak přírody.Jsme moc spokojeni ,šťastni, dny pohody již ťukají na dveře.
Nastává Štědrý den.V dopoledním mumraji příprav na slavnostní večeři se všichni,celá rodina, s úspěchem motáme ostatním pod nohama. Jeden přes druhého.Celý domek je vzhůru nohama. Tohle nedopadne dobře.
Salát má podezřele chuť ne vařených ,ale syrových brambor. „Babi,jak dlouho jsi vařila ty brambory?“ Ptá se dcera. „Já? Opáčí babička: „Já je ani neloupala,natož abych je stavěla na plotnu.“
Aha. Vánoční stromeček je už pošesté zkracován, protože jeho výška přesahuje strop pokoje. Přinesené ozdoby na něj jsou vzápětí vhozeny uklízecí četou ve sklepě do kotle. „Dědo ,kde jsou ty krabice co byly na židli?“ Zjišťujeme. Děd jako pravý, starý partyzán, mlčí.Tuší,že podivné křupání v kamnech ,nebyly jen prázdné krabice,ale také baňky. Co se dá dělat.Ještě máme jablíčka a čokoládové kolekce.
Cosi mokrého malého proplulo pokojem .Vzápětí přiběhl tatínek s paličkou a zděšeně se ptá: Nešel tudy kapr?“ To zase bude úrazů.Táta a palička, dvě věci ,které absolutně nejdou k sobě.
Babička celý měsíc poctivě balila stovku dárečků. Přece pak nebude na poslední chvílí bláznit. Aha, přeci jen nastal jeden problém . Jmenovky zůstaly v krabičce. Vnuk ,slyšící šustot papírů, neb babička nějak musí zjistit obsah balíčků, nakouknul zvědavě do pokoje.
„Mamííí , mamííí, u babičky už byl Ježíšek.Pojď se podívat kolik dostala dárků.“ Volá nadšeně Juzek: „ Dokonce má i kolečkové brusle.Teda babi , ty se máš.Budeme jezdit spolu,jo?“
Otec, hlava rodiny, konečně předhonil kapra a se slovy: „ Jsem zvědav kdy děda chce strojit svůj stromeček. Celý rok říkal, že to bude překvapení a ukáže nám , jak to má vykoumané.Co,dědo?“ se obrací na ostatní členy rodu.
Děda dělá ,jakoby nemístné a trapné poznámky neslyšel. „Uvidíte. Já mám svůj stromeček hotový raz dva tři.“ Pošklebuje se.
Konečně je vše jakž takž uklizeno. A uklidněno. Děda může konečně ukázat své kouzlo a své překvapení. „Hola,hola,pojďte všichni ke schodům“. Svolává dav.
Zbytek nevěřícně stojí v hale pod schody. Děda stojící nahoře, právě vytáhl z půdy zaprášený silonový pytel.Docela plný pytel.
„Čáry máry fuk, a je nastrojeno.“ Kouzlí dědeček . Potáhne za koneček pytle a objeví se krásně nastrojený vánoční stromeček.
„Abych nemusel letos blbnout tak jako vy, jsem jej vloni, hned po vánocích,celý nafintěný, schoval. Ano, sice se mi v létě horkem roztekly všechny kolekce,ale jinak je nádherný.Nemám pravdu?.“ Rozplývá se.
„Udělejte místo.Jdu.“ Prohlásí a vykročí.
Však nešel. Jel. Ne po zadku.Ale hlavou napřed.Nádherně nazdobený vánoční stromeček pod sebou.Za velkého rachotu ,skřípání,řinkotu,a jekotu nás dole, se stromek rozpadl na tisíc kousků. Vánoční hvězda proletěla vzduchem a skočila do  akvária, kde svým šplouchnutím k smrti vylekala rybičky, pokojně sledující bláznovství kolem. Nu co se dá dělat, bude více řízků.
„Kdo nepil, kdo z vás nepil?“ kňučí děda, poté co dojel až k nám: „Musím k doktorovi.Asi mám zlámanou nohu.“