Tradiční vánoce

Léto si sobecky ukradly vlaštovky
a vzaly si ho sebou na jih do teplých krajin.
Místo nich v černém smokingu ptáci ze severu,
přiletěli na oslavu příchodu zimy.
Ta si ale letos dala na čas,
jakoby se konec roku měl odbýt bez ní.
Potom nás zaskočily tuhé mrazy.
Tak jak je to s tím globálním oteplováním?
Století moudří havrani vědí svoje,
vykračují si ulicemi, důstojně pokyvují hlavami,
ale nic nepoví.
Ohrádky smrti s dosud živými stromy,
zelené smrčky, jedličky a borovičky,
nemilosrdně obětované ve jménu toho,
aby šedivým lidem z betonové džungle
přinesly do domácností atmosféru přírody
a.....pohodu Vánoc.
Bezdůvodné nadšení v ulicích
a hypermarkety prosáklé zpoceným masem.
Namísto českého kapra v kádích
znásilněného rozhodnutími bruslařů ze severu
v mražácích podivná tajemná hmota z východu
jedovatý pobledlý Pangasius.
Jejda, řekne si uštvaně mnohý z nás,
už je to tady a já ještě nemám žádné dárky.
Ale pak to vyřeší jako každý rok většina z nás,
nakoupí a rozdá drahé věci a peníze
namísto skutečných dárků,
a nikdo si netroufne protestovat.
Skutečné dárky nám jaksi nenápadně zmizely ze světa.
Dárky jsou přece kousíčky nás samotných,
které, když darované, nám zůstanou navždy,
maličkosti, které nemají cenu v penězích,
ale jejich skutečnou hodnotu nelze změřit.
A mnozí lidé však neumějí dárky přijímat.
a místo radosti zoufale přemýšlejí, komu co dluží
a zdali ten dárek, co dostali, stál hodně peněz.
a jak jsou zavázáni se odvděčit.
A tak to zkusme v sobě překonat.
připravme dárečky od srdce,
zapomeňme na drahou veteš zabalenou v dárkovém papíru
a ponechejme ji v kredenci na všední dny.
Radujme se upřímně jako děti z dárků, které dostaneme
a neměřme jejich hodnotu cenou.
A taky zkusme obnovit ten hezký vánoční zvyk,
navštívit o svátcích své blízké a naslouchat hlasu jejich srdce.
Po návštěvě lidí touží hlavně ti
dříve narození, osamělí a nemocní,
kteří jsou pro tržní společnost neviditelní,
ale kterým jsme doopravdy tak mnoho dlužni.