Dárky pod stromeček

Zítra přijede sestřička.Těším se. Zase človíček, jenž pro srandu a vtip nejde daleko.Jak jinak chcete v dnešní době přežít. Přežít a nestát se bláznem. I když, nutno říci, že takový nestranný člověk, sedící v koutku a pozorující a poslouchající naše konání a mluvu, připadal by si často jak v pavilonu pošuků. Zbytek rodiny raději odchází co nejdál od nás.
Ještě ji přes internet jistím, že si hned musíme sednou a probrat jednu důležitou věc. Věc, kterou úspěšně oddalujeme vždy až do půlky prosince. Pak již není zbytí. Dárky. Vánoční dárky.
Nepomůže ujišťování,že letos, letos se bude konat rodinná porada v létě.Hlavně ať je dostatek času.No jistě.
Prosinec v plném proudu.Dneska už opravdu.
„No ahoj sestřičko!“Vítám ji: „Už máš vymyšleno? Co koupíme?.Já totiž mám totální výpadek paměti.“
Jako pokaždé, vymýšlet rok od roku originální, a ještě k tomu potřebný dárek, je zhola nemožné.
„Taky nevím.Ale vůbec.“ Odpovídá a dodává:“ Pro mne je nejlepší prášek na praní.To je ten nejužitečnější dáreček. Ale jinak ostatním? Nic.Netuším.“
To jsou radosti.Prášek dostala před půl rokem, když slavila narozeniny a při pohledu na krabici Arielu výskala potěšením.
Jeden človíček z krku. A ostatní?
„Hele bráchovi, koupím nějakou stravu pro kanárka.Třeba pytel obilí.vyjde to na celý rok a nemusí shánět drahé krmivo.“Vypálím svůj nápad.
„A já rybičky a čerstvou vodu do akvária.Balenou.Z tesca. Aby se holky taky poměly.A mamce koupím mop na vytírání.“ Přidává a já přemýšlím , zda je opravdu moje sestra.
Zůstat pozadu se nesluší“ „Tak to já mamce koupím kyblík plný vody. A může hned vytírat.“
Jak se to pomalu rýsuje, ještě dva dny a máme vymyšleno.
Myslím na vonné svíčky.No samozřejmě pro všechny. Těch pět kroků do obchůdku zajdu a mám vystaráno. Ne, vloni taky jsme všichni sháněli,a nemohli sehnat. Čaj se skořicí. A po vánocích jsme jej pili půl roku.Každý měl nejméně tři krabičky.Ale fakt byl dobrý.
„Co třeba nějaký šampón?“ Táži se.
„Jen to ne.Koupelna plná a taťka je pak z toho množství tak zmýlený, že při mytí hlavy zase sáhne po tělovém mléku.A nepění a nepění. Do koupelny ne.Nic.“ Usmívá se při vzpomínce.
„Máš pravdu“ Kývu chápavě hlavou.
Taky jednou se hrnu do koupelny, brýle jen tak mimochodem zůstaly v kuchyni,a šáhnu po gelu na vlasy.Zelená jako zelená. Nějak nejde vetřít ,nějaké lepkavé to je. Copak gel na vlasy má taky záruční dobu? Á, už skončila. Mžourám oči na lahvičku.Hmm, gel jo .Jenže ne do vlasů. A proto mi kohout nechtěl držet. No a ten zápach.
Se divíte, když si hlavu mažu gelem na nohy.
„No to je opravdu sranda sestřičko.“ Dělám naoko uraženého,ale to už se smějeme na celé kolo.