Vodácká Jelita

1.Jelita začínají svou trasu po řece Berounce už v Plzni, zatímco jejich kolegové vodáci začínají až o deset kilometrů dál u Dolanského mostu. ,Volej ,,o délce 10 kilometrů, který zkušení vodáci nejezdí, si Jelita vychutnávají naplno-jezdí slalom od břehu ke břehu a místo deseti kilometrů ujedou minimálně třicet..
2.Potkáte-li na řece někoho, kdo na vás volá ,,Dobré ráno“ ,,Dobrý den“ nebo dokonce ,,Nazdar“, je jasné, že jste narazili na pravé nefalšované jelito.
3.Jelita nosí záchranou vestu i na Berounce a to i v místech kde dřou lodí o dno.
4.Jelita se dokáží cvaknout i na stojaté ,mělké vodě a ještě jim všechno uplave. Místo výrazů ,,cvaknout se“ ,,udělat se“, říkají ,,překlopit se“ nebo v horším případě ,,vykotit se“!
5.Zkušenější Jelita se udělají jen na malých jezech nebo v proudu pod jezem. Zatímco jejich pádla a lodě mizí v nenávratnu, Jelita nadnášená plovací vestou křičí ,,Pomóc, topím se“ a pak se zlobí, když kamarádi místo nich zachraňují pádla a jiné vzácné předměty (třeba demižón).
6.Když nějaký cizí vodák prohlásí: ,,Pěknej háček...,, Jelita si mezi sebou rychle předávají vodácký slovník, aby zjistila, co tím dotyčný jako myslel.
7.Jelita si volí dlouhé trasy. Zkušení vodáci končí svou trasu po pár kilometrech a to nejpozději po půl čtvré odpoledne. Ten co pádluje ještě po deváté hodině večerní a baterkou si svítí do vodácké mapy nemůže být nikdo jiný než vodácké Jelito. Doráží do tábořišť v době, kdy vodáci už jdou v podroušeném stavu spát.
8.Jelita poznávají až po několika minutách jízdy, že hukot, který už tak dlouho slyší, nepůsobí blížící se vlak. K jezu připlouvají velmi opatrně se zděšením v očích. Ze strachu, aby je proud nevtáhnul do jezu, vyskakují daleko před jezem a raději loď přenáší i několik set metrů.
9.Jelito zjišťuje až po dlouhých hodinách jízdy na přímém slunci, že si místo zeštíhlujícím gelem mělo promazat tělo opalovacím krémem. Po probdělé noci z důvodu úpalu si druhý den přeci jen nasadí na hlavu klobouk i když mu neladí s barvou plavek.
10.Ještě naposledy posedí Jelita u řeky, a čekají, jestli jim voda nevydá utopené hodinky, vyšívané polštářky pod zadek(památku po babičce), holící pěnu, deodorant, flašku piva nebo toaletní papír... Po marném čekání dávají Berounce sbohem.

Ahóój za rok na divoké Jizeře.