Vánoce svátky klidu?

Vánoce - svátky klidu?
Na toto téma jsme měli ve škole napsat nějaký vtipný fejeton, mám dojem. Já si teda vybrala jiné téma, a to škola základ života. Dneska mi to ale nedalo, a všelijaké podněty mi daly nápad, abych dohnala to, co vlastně ani dohánět nemusím. :-)

První vánoční příznaky nás na sebe upozorňují už v říjnu, kdy se v televizi objeví známá česká reklama „Nene, já nemusím, já už ho vidím!". V těsném závěsu nám Coca-Cola oznamuje, že přece Vánoce jsou tady! A pak se do toho vloží i vánoční slevy...
Kde pořídit nějaké dárky? Ne, ještě máme čas. Nadšeně pozorujeme nějaké tajtrlíky, jak spolu skotačí kolem obrovského vánočního stromku z umělotiny. Fotíme si večerní výzdobu a všechna ta světýlka nás podivně, ale mile hřejí u srdce.
V listopadu se ještě klidně hřejeme doma na pohovce a navozujeme si vánoční náladu koledami. Začínáme si pomalu lézt na nervy s všedními dotazy „Co si přeješ na vánoce?“ a zároveň si připomínáme, že už opravdu, opravdu musíme vyrazit na koupi dárků.
To je vlastně samostatná kapitola, dárky - dokáží nás vystresovat skoro tak jako nečekaná porada nebo přepadový test. Marně nás mohou všechny chytré knížky uklidňovat, že Vánoce nejsou o dárcích, ale nám to stejně nedá; ze začátku je to zábavné. Svou přítomností poctíme nejdříve knihkupectví a podivujeme se u všech těch hezkých a vtipných knížeček, záložek či příruček. Pak obsadíme drogerii a obchody s oblečením. Někdy skončíme jako uzlíčky nervů u všemožných stánků na náměstí. Tlačíme se s košíkem, který jsme šťastní ulovili v tom chumlu lidí, zboží a nevímčeho, a dav nás táhne dál a dál. A výsledek je většinou stejný: Pořád nic! Vytáhneme s sebou na lov raději i přátele. Ale pomohou nám snad?
No, rovnou můžu přeskočit tohle úděsné období. Každý rok je to stejné. Lidé jsou nepoučitelní. „Proč, proč jen já ty dárky nezačal shánět už v lednu!" říkáme si okolo dvacátého prosince, kdy už jsme vyklepaní jako ratlíci. Adventní věnec se zapálenými svíčkami a sladké cukroví nás dostatečně uklidní, ba spíše omráčí naše smysly. Co bychom se nervovali... opravdu to nestojí jen na dárcích. Nějak to prostě bude.
A je to tady. Někteří zoufalci (a že jich není málo!) se ještě i na Štedrý den tlačí ke kasám, obsazují kuchyň a balí úlovky, na které jsou po vysilujícím boji náležitě pyšni.
V šest hodin večer na Svátek Vánoční už sedíme doma, se svými blízkými po ruce. Obdařujeme se laskavými slovy, veselými úsměvy a snažíme se pomáhat, kde jen to jde. Obalit kapra, usmažit kapra, sníst kapra... S plnými břichy sedíme u stolu. Povídáme si a odháníme fotografa, který byl pověřen úkolem zvěčnit nás na pár fotografiích.
Vydáme se do předem určené místnosti, a s hvězdičkami v očích si zpíváme koledy. Pak je někdo vyzván k tomu, aby zazvonil na zvoneček a užasle vykoukl ze dveří se slovy: „Víte,že tady byl Ježíšek?!“