Střípek z duše lví ženy

Na vysokých červených podpatcích zdolává každou zaoblenou dlaždici, a vůbec jí nevadí, že všichni kolem zakopávají o nerovnosti chodníku i v teniskách. Co chvíli si kontroluje, jestli její nádherná, a také vcelku krátká sukýnka stále dosahuje alespoň do půlky stehen, třebaže na povykování kolemjdoucích mužů to vůbec nic nemění.
Na jednu stranu pokračuje pyšným krokem s rozevlátými vlasy napříč městem, aby každému dala najevo svou přítomnost, na druhou stranu se přitom diví, proč na ni všichni hledí tak nápadně zaujatě.
Hlavou se jí honí spousta hloupých představ, jako kdyby měla každou chvíli uvíznout podpatkem ve víku kanálu nebo se měla rozplácnout na náměstí po zvrtnutí kotníku, protože při takovém upoutávání pozornosti stačí i nepatrná maličkost k tomu, aby její sebevědomí a síla klesly pod únosnou hranici. Přes všechny tyto katastrofické představy se však nese dál jako páv, vlasy nechává vlát ve větru, a stříbrné korálky zkrášlující její dekolt se mohou třpytit, jak je jim přirozené.

Muzikantovi na ulici hodí pár korun do kloboučku, ubrečenému dítěti v kočárku dá svůj přívěsek s plyšovou kočičkou.
V záchvatu štědrosti a obětavosti však málem zapomíná, kolik je hodin. Po chvíli ho samozřejmě vidí – stojí tam, mezi všemi těmi chlapskými čumily; a zakrátko už jí vychází naproti… Vášnivě ji políbí, přičemž si dá sakramentsky záležet, aby si toho publikum všimlo a ztratilo veškeré potenciální naděje.
Nad její dlaní, kterou již notnou chvíli drží v té své, nahmatá důvěrně známý náramek, vytvořený ze spousty čirých kamínků. Přitom se lehce usmívá – jistěže jeho milá utrácí za takové cetky spousty peněz a nenechá si od něj vysvětlit, že je to zbytečné rozhazování… ale když jí to tak sluší a dělá ji to tak svůdnou… Stejně tak by pár korun za ten okouzlený úsměv obětoval i on sám, aby ji potěšil nějakým dárečkem.
Vztah s ní byl vlastně již od začátku plný paradoxů. Spousta toho, co její postoje a názory obsahovaly, šlo naprosto proti jeho vlastním přesvědčením, a přece právě toto na její osobnosti dosud tolik zbožňuje. Ano, on je velmi praktickým mužem, a nikdy nedělá ani nekupuje nic, co je podle něj zbytečné. Ona naproti tomu ráda daruje nějaké drobné za věci, které se jí líbí, hlavně když z nich má radost a mají pro ni nějaký osobní význam, třebaže pro ostatní lidi nepochopitelný.

Při vstupu do restaurace se její osobnost opět probouzí do své velkolepé pozice, stejně jako v každé slušné a vážené společnosti. Ať už si dává mořské plody a jemné víno, nebo obyčejný těstovinový salát s džusem, vyzařuje z ní obrovská váženost a vědomí, že se nachází mezi lidmi s určitou úrovní. Samozřejmě, někteří by mohli tvrdit, že je povýšená nebo arogantní, byli by to však hlupáci, kteří nemají na starosti nic jiného, než rozebírat a pomlouvat osoby, jež vůbec neznají. Takoví lidé přece vůbec nestojí za pozornost. Podstatná je pro ni přítomnost jejího milovaného přítele, s nímž sdílí stejné společenské nadšení, tak jako i ten nejkrásnější a nejsilnější cit, který je základním drahokamem její spokojenosti. Rovněž na ni hluboce působí slušná a příjemná obsluha, tichá hudba v pozadí, tlumené osvětlení, a především obdivný pohled člověka, který ji sem před chvílí znenadání pozval a odevzdaně utratil peníze za trochu jídla a pití (přestože to protiřečilo jeho praktické stránce), jen aby znovu viděl její úžas a okouzlení váženým prostředím, jak to na ní má rád.
Je pro něj poklad a ona o tom moc dobře ví. Miluje, když ji partner prezentuje svému okolí a nechává ji, ať svým půvabným úsměvem volá do světa, jak moc je šťastná.

V lásce se na ni usmálo obrovské zlaté slunce. Jako ta nejjasnější hvězda, i ona by dokázala svítit do celého vesmíru, když má po svém boku vysněného rytíře s bezmeznou láskou a věrností, oddaností, odhodlaností, obdivem… a se vším, co si od svého vysněného partnera přála. A to všechno díky své pevné víře.
Tato Lvice nikdy neztrácí víru a bez obav kráčí za svými sny, což ji dělá o tolik jinou ve srovnání s těmi, kdo se raději spokojí s něčím méně.
Odjakživa opovrhuje mladíčky opíjejícími se v hospodách, kteří pak zvrací na chodníky a nazývají to zábavou. Neakceptuje neupřímnost, lež a faleš, nenávidí pomluvy a souzení, zavrhuje nedostatečně slušné chování.
Naproti tomu milá a uvolněná konverzace s člověkem při smyslech, navíc v příjemném a klidném prostředí, jí zcela jistě polichotí. Obyčejná květina nebo drobný šperk jí dost možná vyvolají růžovo v obličeji. Rozhovor musí mít také určitou úroveň a smysl, jinak si pravděpodobně nenápadně zívne a po brzkém odchodu danou osobu vypustí z hlavy.

Se svou vnitřní silou a jistotou je to téměř vždy ona, ke komu přicházejí přátelé pro pomoc, neboť jsou si vědomi, že právě ona jim poskytne injekci životodárné energie, která je opět postaví na nohy. Vědí, že jsou z její strany zbožňováni, hlavně pokud projevují svou radost a vděčnost, jež ji udělá ještě více silnější a zářivější. Každý z nich cítí, že má velké a laskavé srdce, třebaže již dříve zaslechli i o těch, kteří nepochopili její význam přátelství a byli za to uvrženi v hlubokou ignoraci. Možná se zdá být poněkud složité odhadnout, jak se zachová, avšak pro trpělivé osoby s ochotou naslouchat a chápat by neměl být problém dostat se velmi rychle do okruhu jejích nejbližších a vážených přátel.
Velmi na nich oceňuje laskavost, obětavost, hrdost a nezávislost. Ráda jim pomůže a zahrne je láskou, když se pak s její pomocí opět postaví na nohy a bojují dál. Nesnese u nich však zbabělost, kterou někdy projevují, když ji opakovaně žádají o tutéž pomoc a přitom sami nedělají nic pro to, aby své problémy vyřešili. Takovéto lidi pak postupně přesouvá na samý okraj a snaží se s nimi mít co nejméně společného, neboť i přes svou laskavost a ochotu stále zná hodnotu své energie, kterou rozhodně nehodlá plýtvat.
Nejpodstatnější součástí přátelství je pak pro ni sdílení stejných nebo podobných náhledů na svět a společnost. S kamarádkou, která tráví víkendy na kalbách a chtěla by ji nudit vyprávěním o opilých společnících, si nemá co říct – vždyť ona si víkendové večery užívala v bublinkové koupeli s voňavým čajem a svíčkami, a s pocitem luxusního pohodlí si nechala od svého milovaného přítele masírovat záda. Nedokázala by se déle bavit s někým, s kým nemá nic společného. Přirozeně, v rámci etiky s každým prohodí pár slov, ale později si pečlivě vybírá, koho si zvolí za přítele nebo kamaráda. Nebrání se vyslechnutí opačných názorů, ani se nebojí své vlastní a pevné postoje přehodnotit, pokud si myslí, že by na tom mohlo něco být. Má však i zásady, kterými neotřese ani apokalypsa, a ty nezmění, i kdyby ji to mělo stát cokoli.

Jestliže na něco doplácí, je to její důstojnost. Dobře ví, že je pro mnoho lidí ztělesněním síly a energie, a tak si přece nemůže dovolit projevit slabost některých chvil. I kdyby se na ni měl zřítit dům, jen těžko by se přinutila dát najevo svůj šok. Jistě, je přirozené, že po dnech plných pozitivních zážitků přicházejí i ty méně úspěšné. Pro ni je však těžké ukázat svému okolí i slabost. Je nemyslitelné, aby ostatní viděli, jak se hroutí a jak bojuje sama se sebou. Vše, co nepatří na její důstojnou tvář, skrývá vevnitř a snaží se to tam přimět k ústupu. Pak, když se každá chvilková slabost spojuje s další, přichází velký otřes a ona se hroutí pod tíhou svých neprojevených pocitů.
V takových situacích se někde sama zavírá a nedovolí nikomu, aby na ni pohlédl, dokud se nepostaví znovu na nohy, nevezme si ponaučení a neudělá ze sebe znovu tu silnou a neotřesitelnou Lvici, kterou každý tolik obdivuje, aniž by měl přitom ponětí, co se někdy odehrává uvnitř jí samotné.
Přes všechny těžkosti je to však osobnost vskutku silná. Co ji neporazí, to ji udělá ještě silnější. I proto by si někteří zlomyslní lidé měli dát pozor, než se pokusí dostat se s jejím znamením do křížku. Mohlo by se jim to ošklivě vrátit nazpět a ona by odkráčela s úsměvem na rtech, tak jak to náleží ženě horkého letního slunce.