Ranní bručouni

Všichni je dobře znáte. A tak hrozně je nemáte rádi, i přesto, že jste třeba jedním z nich. Pro bručouny je skutečnost, že vůbec vstali z postele a vyrazili do práce či do školy, ta nejvyšší oběť. A vězte, že vám to dají parádně sežrat.
Jsou to právě ti mimozemšťané, kteří jakoby právě přiletěli na naši planetu, a nenaučili se místním zvykům. Klidně do vás vrazí a omluva je pro ně urážkou jejich osoby. Výraz, jež mají ve tváři, se dá přirovnat ke kakabusu (i když vlastně nikdo netuší, co to slovo znamená) a tiše si něco mumlají.
Ale já je chápu. Jsem totiž jedním z nich. Jako tři věci, které nejvíce nenávidím, uvádím neupřímnost, hlupáky a RÁNA. Jak já je nenávidím. Nenávidím a nenávidím! Když se v ono zmíněné ráno probudím, a přeji si jen dál ležet a luštit nesmysly ze svých snů, okamžitě mě vtáhne neúprosná realita se svými povinnostmi. To dokáže pokazit den, no ne? Jsem zmatená, budík na mě huláká, nemůžu najít vypínač (v tomto případě zapínač) na světlo. Do toho mě postel láká teplem zpět a nedej bože, pokud zbytek rodiny spí. V závěru bručounova stádia zakuklení vznikne v autobuse tlačenice a bručoun smrtihlav se vylíhne v plné síle.
Tak mě napadá, že bručounství je silně nakažlivá nemoc (způsobená nejspíš Bakteriou nervos). Přenáší se slovem, šlápnutím na nohu, předběhnutím, vzduchem při špatném počasí atd. Poslední případ se rovná přímo epidemii. Lidé mi pak připadají jako dav panenek, velmi podobných té, co jsem ji měla v dětství. Usmívala se, a když jsem ji obrátila, měla zamračenou tvář.
Zní to děsivě? Ale kdepak. Však on přijde víkend a my bručouni se z toho vyspíme. Pořádně. A proč že se vám to neomluvíme, pokud do vás vrazíme? Inu, jsme moc zaměstnaní svou nenávistí. Jestliže nás někdy potkáte v dobré náladě, je to asi proto, že se nám podařilo někoho nepříjemně vzbudit. I tak se radši držte dál.