První máj- polibku čas

Toužebně vyhlížím z okna.Nikde nic. Ono taky, v dnešní době sehnat kdes volnou dívčinu k políbení pod rozkvetlou třešní,je úkolem nadlidským.Stromy rozkvetly nádherně, jen co je pravda.Však ženu ,poněkud, nenacházím. Nu, co se dá dělat ,patrně zůstanu nepolíben.Že tak má být obráceně? No tak potom jsou všechny dívky již polibkem obdařeny.A žádná po něm netouží.Nepostrádá.
Zkoušel jsem líbat alespoň rybičky z akvária. Jenže, než jsem uběhl sto padesát metrů k nejbližšímu stromečku na zahrádce, rybička se přestala hýbat.A po šestém pokusu mi došly jak rybičky , tak i dech.Žádný další živý tvor doma není.
Jo kdysi dávno.Dříve.
Oba zamilovaní po uši. Nejenže jsme byli u stromu každý den,ale nám ani pranic nevadilo,že stojíme pod bukem a ještě v půlmetrové závěji. A před prvním májovým dnem čekáme do půlnoci.S radostí pelášíme k rozkvetlému stromu. A pak v tento den, na prvního května, ještě snad tisíckrát.
Jak tak pomalu přicházejí roky a odchází zamilovanost, vytrácí se i kouzlo májového polibku. Už je více a více jiných nutností.Není čas. Čas pro pár vteřin jen pro sebe.Neb nechce se.Nepomáhá ani nabídka,že případně svou drahou polovičku vlastnoručně odnesu na zádech.Což jak uznáte, je oběť obrovská. Neuspěl jsem.Co se dá dělat. Pozdě večer potmě , potají, jdu nenápadně na zahradu.Zavírám slzící oči, a na dálku, v druhý konec světa, posílám vzdušné políbení na čelíčko. Kamarádce.Jen tak od vzpomínky, z přátelství. A taky , docela, ze smutku.A jen ona sama ví.Uf.Ještě že jsou přátelé.
Následující rok si zvrtnu kotník a málem ušmiknu paleček, když v ranním svítání řežu větévku. Když nemůže Mohamed k hoře, může větévka... tak nějak zní přísloví?Taková oběť ze strany mé. A co myslíte? Pomohlo?Ale co vás nemá.
Větvička do vázy.Na tác. Ještě připravím snídani,celou hromadu dobrotek. Snídani.Celou hodinu mi zabrala příprava.A nesu milované osobě do postýlky. Řeknu vám pravdu. Naposledy v životě.
Pohled, kdy raději se zahrabávám pod koberec.Si dovoluji budit a ještě k tomu, když vím moc dobře, že nesnídá. Fakticky.Jsem docela zapomněl. No jsem už postarší člověk, mám právo zapomenout. Ano přiberu si více práce,abych neměl čas na blbé nápady.
Tak skončily pokusy s polibkem,stromem a jídlem dohromady.Ustala snaha políbit milovaného tvorečka v tento první květnový den.

Nikdy.Již nikdy. Nebo snad přece jen?