Trpělivá žena a Amundsen

Je ráno, vstávám z postele, a jsem, jako mnoho lidí, morousovitá. Hlava chce ještě na chvíli zůstat v krásné zemi snů, kde jsem běhala jako Zátopek, lezla do věží a povídala si s oživlými sochami…
A do toho zvláštního světa mi vstoupí muž. Dostávám studenou sprchu, a musím svůj snový svět rychle opustit a začít čelit realitě.

Po cestě na wc nakopnu baskytaru. Na záchodě trůní kytara a buben. Kytara má utržený motouz, který leží přes podlahu jako had. O provaz jsem zavadila pantoflí, takže se kytara rozehrála. Za španělkou bydlí prázdné ruličky od toaletního papíru.
Rozhodla jsem se totiž, že je nebudu uklízet. Je jich tam zatím osm a jejich počet roste.
U vchodu do obýváku hlídkují elektrické klávesy. Vedle nich stojí pyramida z prázdné krabičky od autobaterie a krabice od nafukovacího bazénu. Čekají tam, nevím na co. Asi na to, až je taky nakopnu, naštvu se, nakopnu je podruhé a následně je vyhodím.
Jdu dál.
V obýváku sedí muž. (Poznáte jej podle toho, že mlaská a je přikovaný k televizní obrazovce.) Kolem tohoto jedince vládne chaos. Mimo vír zmuchlané deky a polštářů tam leží rozpláclá kočka a nějaká moje drogerie.
Ano, protože jsem se rozhodla, že to nebudu uklízet.
Muž broukne:“Čau“ a dále jen křičí ženská z burzovních zpráv.(Tentokrát křičí jen ta v televizi.) Idylka.
Jdu si postavit vodu na kávu. Na lince spatřím něco jako rašeliniště. Do kaluže vody a pěny vystříklé ze dřezu během zápasu s hrníčkem se rozpíjí skvrna černého čaje. V tomto rybníce tonou drobky chleba a nad tím vším plave prázdný igelitový pytlík.
Aha, Martínek vařil čaj a krájel chleba. Nemusíte být Watson, abyste vystopovali co tu proběhlo. Indicie jsou jednoznačné.
Hážu sáček do odpadkového koše, který je plný k prasknutí..
Mezihra:
Chlap svinčík nevidí, ženská jo, proto ho uklidí (ne chlapa ale ten marast) a muži vytkne, proč to neuklidil. Chlap si myslí něco o slepici a tím to hasne.
Myslím, že s menšími odchylkami takové schéma funguje v naprosté většině evropských domácností. Ženská umí starat se a konat, chlap zase zvládá řečnit o teoretické stránce věcí.
(K dobru mužským uvedu, že dovedou nejen válčit, ale i vynalézat, budovat, koumat, zkoumat a o všem uvedeném velmi rádi diskutovat.)
Závěrem:
Kdyby ženy nebyly takové jaké jsou, nebyly by ženami, ale bohyněmi. Kdyby byly ženy takové, jaké je chtějí mít muži, byly by stejné jako oni, a to by bylo neštěstí. Ženy se totiž díky umění multitaskingu, praktičnosti a starostlivosti dokážou dobře postarat o mužíčka (mužíčky) i o dětičky.
Chlap musí být ženou burcován a popoháněn k (lepším) činům.
I ten Amundsen se vydal na Pól, aby zamachroval před ženskou.