Jak zdravě žít

To ne! Zamáčknu budík a mračím se na něj. Je pondělí ráno, to nejhorší ráno všech rán. Až moc dobře to vím, budu muset opustit svůj vyhřátý pelech. Ale prosím, ještě chvíli, pár minutek… Tak s tímhle máme zkušenost všichni, nemilá situace. Následuje ukrutný souboj s časem.

Naše tepová frekvence předvádí kotrmelce, dýchací trubice v obrovských rozměrech, každou minutu nás mozek nutí zpomalit hodinovou ručičku a třikrát se vydat pro peněženku do obýváku, přestože se schovává v kuchyni. ,,A nezapomeň na snídani,“slyšíme při zamotání se do vlastních riflí. Smůla, dnes nebude. A možná ani zítra. Tút, první kopanec.

A je to tu, takový ranní sprint na čerstvém vzduchu přece nikomu neuškodí. Ono však dost záleží na tom, jak moc je ten vzduch čerstvý neboli studený, a taky na věku, i když důchodci vážně umějí překvapit.

A jsme ve škole, zpocení, uřícení, chtělo by to nějaké ochlazení. A zrovna vedle na nás upřeně kouká automat. A šup si pro jednu Hanáckou. Tút. A letíme do hodiny. Vyhledáme si nějaké to volné místo, najdeme si tu nejpohodlnější židličku se zjištěním, že jsou všechny stejné a pouštíme se do prozkoumávání oloupaných zdí. Sedíme, hledíme a k tomu všemu kamarád rozdává čipsy, tak proč si nevzít. Tút, další průšvih. O přestávce si zajdeme do bufetu pro něco na zub a dále čekáme, až se čas přesune do druhé poloviny dne. Suma sumárum 4 a půl hodiny čistého sezení. Tút.

Poté jdeme navštívit školní jídelnu. Copak mají dneska dobrého? ,,Hmm, vypadá to zajímavě, dá se to jíst?“ Jen ti nejodvážnější ochutnají a vyřknou ortel. Podle toho se později pokračuje v nesmělém pozorování vábně vypadajícího pokrmu anebo se s ním rázně skoncuje.
Proč by ne? Doma se na nás culí čokoládka, buchtička, hrr na ně. Tút. No dobře, tak si vezmu ještě jogurt.

A opět následuje naše oblíbená činnost, sezení. Tút. Zapneme počítač, žhavíme internet a jde se na facebook. Nejprve si přidejte všechny přátele svých přátel, pak i jejich přátele, všem poklikejte na ,,líbí se mi“, závoďte v počtu skupin, do kterých se lidstvo přihlašuje a pokud jste zrovna vylezli z vany, najedli se, vyčistili si zuby, nebo jste vypili hrnek čaje, nezapomeňte to sdělit světu. Zkrátka, lidi neblázněte.

Lehneme si k televizi, v našem bříšku jako v pokojíčku a s údivem sledujeme potrefeného běžce venku. Tút. Snad nás ten smích za deset let přejde. Co takhle jít na brusle, do posilovny, do aerobicu, na tenis, zaplavat si, vyjet si na kole nebo si s přáteli zahrát nějakou lehkou sportovní hru? Hlavně, prosím vás, svou cestu neukončete v Mekovi nebo v KFC. To jste se ani nemuseli namáhat.

A tak se jde spát, avšak zrovna teď přichází ta nezastavitelná chuť na další čokoládu. Tút. Milka či jablko? Jablko či Milka? Copak my nad tím někdy váhali? Tak vidíte. Na každém kroku na nás číhají všelijaké nástrahy. Zdravě žít tu prakticky nelze. Anebo si to můžeme jen myslet. A taky se alespoň trošku snažit, aby jídlo tak snadno nevyhrávalo nad pohybem.