Nejez aneb Mentální pomoc proti tloustnutí

Pokud jste uvěřili názvu, napálili jste se. I když – možná ani tolik ne. Ono totiž čím více je mi let, tím více cítím potřebu dokonalé postavičky a ladných křivek. A dosáhnout právě těchto vysněných cílů není vůbec jednoduché. Kromě sportu, kterým si vytvaruju své neforemné tukové polštářky (na polštáře se ještě necítím), musím podstoupit i jinou kúru, jejíž úspěšné absolvování mi připadá dosti strastiplné. Kúra nese odpudivý název dieta. Pokud bych nechtěla být tak drastická, mohu použít výrazu „omezit přísun jídla“ nebo „hlídat se“. Je vcelku jedno, kterou z uvedených možností použiju, ani jedna nelahodí mému uchu. A divíte se mi snad? Ach, je to tak těžké odolat…Kouká na vás ze všech stran, mává, láká, natřásá se za sklem nebojácné ve své nedotknutelnosti, provokuje a užívá si to. A kdo? No jídlo přece. Všechny ty čokolády, hranolky, klobásky, párečky, dortíky, brambůrky, lízátka, nanuky, zmrzliny, špagety, řízečky, bramborové saláty, (už jsem se zmiňovala o čokoládě?), jednohubky, chlebíčky, pečené kachýnky, čokoládové bonbony, čokoládové tyčinky, langoše, pizzy, tortilly, banány v čokoládě, větrníky, harlekýny, (vážně už jsem říkala čokoládu?), tyčinky, mandle, arašídy, kešu oříšky, gulášky, kuřátka, vánoční cukroví, čínské nudle, koláčky, rolády, palačinky, medovníky, krokety, americké brambory, francouzské brambory, toasty, sendviče, hamburgery, cheeseburgery, kebaby, gyrosy, závitky, polévky… K tomu, abyste je snědli, vás vybízejí ve výlohách cukráren, kaváren, pekáren, restaurací, ve stáncích rychlého občerstvení, v obchodech, letácích, reklamách a lednicích, v obchodních centrech, doma i na ulici. A řekněte mi, kdo této nekončící promenádě jídla dokáže odolat? Existuje někdo takový, kdo bez povšimnutí projde kolem míst s těmi nejlákavějšími vůněmi a chutěmi? Pokud ano, patří mu můj obdiv a zatímco k němu budu tiše vzhlížet, budu se někde v koutě dál cpát a vesele tloustnout. Koneckonců – pár špíčků přece neuškodí…