Jak jsem byla samostatná

Protože jsem se rozhodla, tak jak jsem se rozhodla a našla si podnájem blízko práce a školky mám trochu problém.
Od mala jsem byla obklopena muži, kteří plnila má přání a já se postupně stala na nich závislá. Počínaje nákupy panenek (Tatínek na mě nikdy nešetřil) až po údržbu domu. Tedy takové ty práce typu : Miláčku v koupelně je tma.-tak si rozsviť zlato -ale ono to nefunguje
– asi praskla žárovka –aha a opravíš to –teď nemám čas,je fotbal (hokej, olympiáda, Zlatá tretra, golf, tenis)-ale já potřebuju vykoupat kluka -vyměň si ji, jsi velká holka, to zvládneš.

Ano , kdysi jsem byla zahnána do úzkých a musela jsem to doopravdy sama udělat. Tehdy stál telefonní hovor pouze 1,-Kčs a já jsem dostávala „naprosto jasné„ instrukce. Asi po dvaceti minutách běhu mezi telefonem a lustrem se mi to povedlo. Dotyčný na druhé straně drátu mě po chválil, že jsem šikovná a nepořezala jsem se, jak původně předpokládal, neboť mě znal léta a zavěsil. Pyšná sama na sebe a unavena výkonem jsem si sedla na židli pod lustrem. S jekotem jsem vyskočila,pozdě!Rozsedla jsem tu špatnou žárovku. Od dětství mám špatnou srážlivost krve! Zabalila jsem se tedy do prostěradla a odebrala jsem o tři patra níže, kde ve dvoře sídlila Rychlá záchranná služba.V leže na břiše jsem pánům doktorům vyprávěla, co se mi stalo.Ošetřili mě, neustále se u toho pochechtávali a v rámci zdravotní prevence mi dali telefonní číslo na které mám volat když budu mít nějaký problém.Tehdy se mým bytečkem potuloval kardiochirurg s kladivem a věšel mi obrazy, otorinolaryngolog mi zapojoval anténu u televize a na gynekologa padla služba a údržba karmy.

V manželství jsem se naučila chodit pro souseda. Nebyl sportovec, ale kutil a tak stačilo vychytat vysílací čas receptáře a přijít jindy .Fungoval skvěle.

Jenže teď jsem se ocitla sama a bez pomoci. Bez otce, bez manžela, bez souseda, chlapi na telefon selhali.
A já potřebuji přelepit zrcadlo! Bez zrcadla prostě nemohu žít!
Jeden kolega mi sice řekl jak mám postupovat, ale pozvání do mého nového bytu odmítl, prý nemá čas. Srab!
Druhý mi slíbil návštěvu, ale potom měl něco důležitějšího,než instalace mého zrcadla.
A třetí kolega mi zajistil vše, co k tomu údajně potřebuji a prý jsem schopná, samostatná žena a zvládnu to sama.
Postavila jsem se tedy problému čelem. Vybavena silikonem a jakousi pistolí jsem stanula v předsíni.vypadám jako kovboj, chybí mi jen klobouk, boty a džíny. Ale ne, kovboj je špatně, vypadám jako Lara Croft - na plakátech v černém tričku, zbraní v jedné ruce a smyslným výrazem .
Tak a jdu na to.
První zádrhel nastal v okamžiku, kdy jsem se snažila nacpat tubu silikonu do té pistole.
Má to nějaký princip na který je potřeba nějaký grif. Grifu neznaje,ale odhodlána to zvládnout sama, jsem se trápila hodinu. Po hodině jsem rezignovala a zavolala dalšímu z kolegů . Po telefonu mi popisoval jak zbraň odjistit.Zvládla jsem to rychle, jen sedm minut. Podařilo se ! Nasadila jsem tubu a začala vytlačovat hmotu na zrcadla. Nějak jsem se přecenila a vytlačila toho víc než bylo třeba.
Když jsem přitlačila zrcadlo na zeď přebytečný silikon se objevil všude možně okolo. Prý to mám chvíli podržet a pak pustit, asi nikdo neslyšel o tom , že čas je relativní ? Jak je dlouhá chvíle ? Po několika chvílích jsem zrcadlo pustila. A světe div se drželo. Jsem fakt skvělá, úžasná a šikovná.Zvládnu život bez muže.
Teď ještě očistit ty hnusky okolo a bude klid. Dvacet minut jsem trávila tím, že jsem odlupovala neodloupovatelné zbytky silikonu. Držel výborně.
To, že mám silikon na rukách, ve vlasech a dokonce na nose, čert to vem. Zvládla jsem to. Jsem fakt dobrá. Když jsem konečně odstranila všechen silikon z podlahy byla jsem na sebe tak pyšná. Stála jsem uprostřed předsíně a kochala se tou nádherou......
Buch, břink, třesk, prásk......
Zásadně chodím doma bosa. Všecky střepy jsem měla kolem nohou a v nich. V záchvatu paniky jsem zaječela, ječet umím. Na chodbě se ozval hlas, zvonek, bouchání na dveře. Haló, stalo se něco, potřebujete pomoc, můžete otevřít?
Ano, mohu. Má předsíň je takových rozměrů, že pokud stojím uprostřed, dosáhnu na všecky (troje)dveře. Pomalu jsem otevřela aniž bych se hnula. SOUSED.
V oblečku policisty!
Zírala jsem na něho jako na zjevení. On na mě taky. Nějak jsem si neuvědomila, že mám na sobě jen tričko a pánské boxerky. Tato scénka trvala asi tak 30 vteřin. Pak se projevil podle hesla Pomáhat a chránit.
A zachránil mě.
A jako bonus mi celou noc vybíral z vlasů silikon.
A pak, že rozbitá zrcadla nosí smůlu. ;-)))))