dejte jim šanci, proboha!

seděl na krajíčku pod slunečními brýlemi typu moucha, a tedy v metru. puberťák, a nejen on, s dostatečným důvodem, proč ten černý letecký štít. tlustej puberťák, kterého kolena se už dlouho nesetkají, že nemohou. puberťák s povinným výrazem zkaženého pokrmu.

a přeci něco bylo jinak. mám rád a přímo prahnu po zdáních, co se nakonec vymknou proti naší vůli je zařadit. a tak tento klučina, co mu i metro je málem akorát, náhle hbitě - opravdu hbitě - vyskočí s nabídkou svého místa postarší dámě.

jenomže z dámy se vyklubala obecná kráva, co bez díky jen suše odmítla. a klučina s dobrým vychováním si svou vzít nenechal a po další zastávce znovu hbitě - jak to jen ta hmota dokáže - vyskočil a dává všanc své místo ještě starší dámě. a ta, protože příbuznou z pastvy té první, se navlas stejně vyflákla a bez náznaku poděkování s úsměvem.

jak mají tito pak jednou uspět svou slušností mezi takou havětí?