Jak jsem potkal ryby Aneb jak má maličkost pobavila maturitní komisi

Takzvaný "svaťák" začínal pro 4.B 24. května, v pondělí. Víkend předtím jsem ale velice bujaře slavila s kamarádkou její dvacetiny, takže mé ušlechtilé předsevzetí učit se od devíti do devíti jaksi padlo. No problem, mávala jsem rukou, místo v pondělí se začnu učit v úterý... nakonec jsem se k opravdovému učení dostala až ve čtvrtek v noci, kdy mě okolo druhé hodiny ranní probudil přítel. Svítil mi baterkou do obličeje, zorničky měl rozšířené strachy a rozklepaným hlasem se potichu ptal, jestli se necítím špatně. Po mém ujištění, že se cítím výborně - tedy, cítila jsem se, až do doby než mě vzbudil - zavrtěl hlavou a se slovy, že tedy naprosto nechápe, proč ze spaní křičím, brečím a kopu kolem sebe, čímž jsem ho samozřejmě vzbudila, odešel spát do obýváku. Já vytáhla učebnici kriminalistiky a okopírované maturitní otázky z práva a do neděle jsem je prostřídala s češtinou a integrovaným systémem.

Maturovala jsem v pondělí 31.5. a v neděli v noci jsem křečovitě svírala otázky, střídavě brečela a střídavě prohlašovala, jak "jsem se vším smířená a jdu do toho," z jedné strany se mi má drahá polovička snažila zabavit maturitní otázky a vrazit místo nich do ruky čokoládu, z druhé strany mi táta nabízel prcka. Prý na uklidnění. Poté se bohužel má stavidla slz spustila naplno - dojetím, jakou mám starostlivou rodinu.
V pondělí ráno jsem se (navzdory mému několikadennímu hysterčení předtím) vzbudila ve skvělé náladě, vytáhla z postele přítele a vyrazili jsme na den D.

Spolužáci byli bledí, vzájemně jsme se zdravili křečovitým: "Ahoj... tak Ti držím palce, Ty mi je drž taky," na chodbě před místností, kam se pomalu scházela maturitní komise, byl slyšet pláč i panické výbuchy typu "tohle JÁ prostě dát NEMŮŽU" a já jsem se se svým klidem radši uklidila do ústraní.

První přišla na řadu čeština a literatura.Otázka z oblasti druhé světové a české literatury mi docela sedla, suverénně jsem se rozpovídala a problém nastal až ve chvíli, kdy jsem si nemohla vzpomenout na dílo jistého Josepha Hellera. Až po chvíli mi blesklo - ten přece napsal Hlavu! Ale jestli to byla Hlava XXII. nebo Hlava XII. - to už jsem si jistá nebyla a riskla to. Samozřejmě špatně. Situace mě vykolejila natolik, že při povídání o dalším autorovi, což byl Ota Pavel a dílo Jak jsem potkal ryby, jsem pevným hlasem komisi tvrdila, že Ota Pavel psal o tom, jak "chytal v těch panských rybách rybníky." Načež jsem byla se smíchem propuštěna na chodbu. Fajn. A jak jsem byla ráno klidná...

V právu jsem se (pro změnu) opět vyznamenala. Otázka z oblasti správního práva mezi mé oblíbené vážně nepatřila a o činnosti zastupitelstva obce jsem věděla pouze to, že se stará o různé agendy, extravilán a intravilán obce, životní prostředí a že má cosi společného s radou obce. Dál jsem měla okno. Můj jedinečný učitel se mi snažil pomoci a cosi napovídal. Rada mi sice připadala podivná, ale což. Vzorně jsem zopakovala, že zastupitelstvo se kromě jiného stará také o blaho svých občanů! První reakcí byla otevřená ústa paní předsedkyně a slzy smíchu na tváři třídní učitelky, která se marně snažila odvracet hlavu. Radící kantor pouze nevěřícně kroutil hlavou. Díky bohu, že jsem mohla přejít k další otázce!

Po integrovaném záchranném systému, který jsem kromě maličkostí zvládla téměř na jedničku, jsem byla definitivně propuštěna na chodbu a následujících 90 minut čekala spolu s dalšími trpícími na verdikt.
Přesně v 16.45 nás toho dne sedm maturujících napochodovalo do místnosti. Srdce mi bušilo jako nikdy, promítala jsem si možné důsledky toho, že maturitu neudělám a klepaly se mi snad i řasy. Paní předsedkyně milým hlasem předčítala, jak ta a ta prospěla s vyznamenáním, ten a ten neprospěl... a poté začala číst, že: "Slečna Chlumecká... z českého jazyka a literatury prospěla na chvalitebnou, z kriminalistiky taktéž, z práva taktéž, z integrovaného záchranného systému taktéž a z praktické maturitní zkoušky dokonce za 1!" Nedokázala jsem vyjádřit své pocity... snad jen, že jsem cítila, jak si skrze make - up na tváři razí cestu slzy vítězství :-)