dávkovač našich živlů

včera deště a mokro a hodně mokra. a v rusku horko a sucho, hodně sucha a tepla.
možná jsou unaveni, možná se jen baví u karet - „která mi padne, takovou jim pošlu do evropy” a pak do ruska. a dost možná, že je pěkně serem. množíme se jako králíci v austrálii a ničíme vše co má smysl.
i schopnost pro krásu.
hyperaktivní dítka s hyperdávkami cukru v tyčinkách a vteřinové střihy v televizní bedně, které jsou schopné ještě skousnout.
jak se můžou zastavit a koukat na krajinu s polní cestou a jen žasnout. hyperkativní generace hráčů virtuality a mlha v údolí.
a tak jen dávkovačem živlů bychom možná ještě zvládli tuto naší realitu a hezky se při tom pozabíjeli a snad chvíli klid.
naštěstí domenico cimaroza si svou genialitu nenechal jenom pro sebe a barokní krásou nedělního rána povznese nad veškeré běsnění.