¦ Vítr

.
Stál jsem uprostřed parku. Nebyl to jen tak obyčejný park, plný polámaných laviček, nevysypaných odpadkových košů, vyschlých stromů a neudržovaných trávníků. Byl to francouzský park. A to znamená luxus.

Francouzi málokdy zaváhají, když můžou ohromit svět svojí sofistikovaností. A u tohoto parku na okraji Paříže nezaváhali ani tolik, aby to žížalu nakrmilo. Park se rozkládal na několika kopečcích a volně připomínal golfové hřiště. Volně.

I ten nejdokonalejší green byl ve srovnání s tímto parkem neudržovanou divočinou. Každé stéblo trávy bylo pečlivě zastřiženo nůžkami na nehty. Každý nedisciplinovaný lísteček byl jemně přichycen sponkou do vlasů, aby si postupně zvykl na svoje pravé místo. Které bylo o čtvrt centimetru jinde - jak si žádala vize francouzského zahradníka.

*** Pokračování na blog.robert.cz ***
.