Důchodce František

Vláda utahuje opasky ze všech sil, sobě ne, nebojte se! Jenom nám občanům. Chceš bydlet občane? Zaplať občane! Chceš jíst občane? Zaplať občane! Chceš být ošetřen občane? Zaplať občane! Chceš léky občane? Zaplať občane! Ty nemáš z čeho zaplatit občane? Tak chcípni občane!
Občane, na slova důchod nebo penze, okamžitě zapomeň, vymaž si ty slova z paměti! Je doba krize, na důchody nejsou a nebudou peníze! Smiř se s tím občane jak umíš!
A tak nám, občanům nezbude nic jiného, než dát se na politiku a nebo pracovat a pracovat až dokud neumřeme.
Začínající den osmdesátiletého zaměstnance akciové společnosti „Staří zmar,smrti zdar“, může vypadat třeba takto:
6:00 hodin :CRRRRRRR, CRRRRRRRRR, CRRRR, budík drnčí, jako zběsilý. Snaží se probudit starého pána z tvrdého spánku. Děda je však hluchý jako poleno a naslouchátko si na noc odkládá na noční stolek. Proto mu řev budíku připomíná andělské zvonění. Libě se usměje bezzubými ústy, „Bože, děkuji Ti, konečně jsem v nebi!“ Stařík nabude dojmu, že mu přes noc narostly perutě a stal se z něho anděl, chce se mu lítat.
V 6:10 hodin: Spadne z rozvrzané postele a narazí si levou ruku. Krutá bolest ho probere z transu, František se ocitá v tvrdé realitě, uvědomí si, že bohužel ještě žije, a, že musí jít do práce. Bolest, nebolest, namáhavě se začne zvedat ze země. „Františku, klid, ty to zvládneš, chodil si přeci do Sokola. Pěkně pomalu, pravou rukou se zapři o postel, řekl jsem pravou ty imbecile, levou sis před chvilkou narazil! Tak, správně, na čtyři jako pejsek, pravou nohu dopředu, postav se na ní výborně! Levou opatrně přisuň, no vidíš, jak to umíš! No, no, ještě kousek, ještě kousíček a už stojíš! Výborně, Františku, jsi pašák!!!“
6:30 hodin: Konečně stojí František na vlastních nohou, funí jako lokomotiva a chválí se, seč mu síly stačí. Vezme hůl a odšourá se do koupelny. Opláchne si obličej, důkladně si přilepí zubní protézu.“Fando skousni, pořádně! Aby to nedopadlo jako minule, chtěl si políbit dámě ruku a zuby Ti přitom vypadly z huby! Dobrý, drží pevně“ Ujišťuje se František. Potom svou tvář důkladně oholí památeční břitvou. Navoní se oblíbenou Kolínsku, nasadí veliké, černé brýle a zkontroluje se pohledem v zrcadle. „ Hm sluší Ti to Fando, sluší! Každá mladá kost se za tebou otočí! Ty by si byl ještě partie!“
V 7:00 hodin: František odchází na WC. Povzbuzuje se pískáním, „Musíš Františku, to dáš, snaž se!“ Po deseti minutách se ozve slabý proud. „Sláva, teče! Vykadit se už doma nestihnu, raději si vezmu plenu, jistota je jistota....“
V 7:20 hodin: Starý pán zasedá ke stolu a labužnicky snídá dřevěné prkénku Olomoucké tvarůžky s cibulí, rozhodne se je zapít vychlazeným pivem. ÁÁÁCH, úplná Manna nebeská“ Pochvaluje si úředník František.. Rozhodne se, že pivem zapije i své ranní „lentilky“ na klouby, na tlak, na srdce, na paměť i na játra.
Po chvilce si zase připadá jako anděl. S lehkostí vklouzne do ortopedických bot, přehodí tašku přes rameno, vezme si obě své milenky (francouzské hole), zaklapne vrátka . V 7:40 hodin: Odchází do zaměstnání.
Na ulici se za ním každý otáčí, Františka to nesmírně těší, utvrzuje ho to v jeho přesvědčení, že je dokonalý a neodolatelný, hlavu má pyšně zvednutou jako páv. „ To čumíte vy drbny jak mi to sekne, co?! Kam se na mě hrabete! No jen se koukejte, ale dejte pozor, aby se vám ty vaše husí krky neukroutily, čarodějnice starý!“ Drmolí potichu stařík .
V 8:00 odemyká úředník František dveře své kanceláře a spokojeně usedá do pohodlného, koženého křesla. Účinky piva jsou ty tam, zůstává jen neodolatelná odér Olomouckých syrečků.. František zírá na své tělo, sundá brýle, nasadí brýle. Sundá brýle, nasadí brýle. Nevěří, nechce uvěřit, „To nééé, to nemůže být pravda!“
Starý, bláhový úředník František až teď pochopil, proč se za ním každý otáčel, zjistil, že se zapomněl převléknout a do práce odkráčel v podvlíkačkách a flanelové košili po pradědečkovi!
Vážení spoluobčané, takhle může dopadnout nejeden z nás, senilitu si nevybíráme, ona si vybere nás a to žádná vláda nezmění, protože senilita se na opasek utáhnout nedá. Možná to, ale jednu výhodu má, až nás z práce povezou v lepším případě v sanitce s houkačkou, budeme si myslet, že jsme prezident a jedeme na hrad udělat pořádek v parlamentu. V tom horším případě nás zavřou do penálu a odveze nás pohřební vůz rovnou do krematoria. Vláda konečně ušetří, my už nebudeme v ekonomické ani v žádné jiné krizi a konečně nám narostou vytoužená křídla! Kdo ví?
S pozdravem práci zdar, smrti zmar

Spoluobčanka ČR