Dušičkové povídání

.


Je dušičkový čas. Všichni vzpomínáme na své blízké, kteří nás již opustili. Ať již to bylo dávno, před věky, či včera, před měsícem, před rokem, nebo před deseti lety. Vzpomínáme s láskou a smutkem, je nám teskno a jsme smutní.

Často vzpomínám na svého tátu. Třeba když mi bylo pět, přijel do Prahy Gagarin. Byli jsme se na něj podívat a já byl zklamán. Tátu to zamrzelo a po příjezdu domů mi udělal ze špejlí a papíru raketu jako draka. Druhý den jsme šli na louku pouštět první československou raketu. Stali jsme se tenkrát středem pozornosti a já byl na svého tátu hrdý. Dodnes si to pamatuji a vyprávím tento příběh každému, kdo má chuť poslouchat.

S tátou jsem zažil i další příhody, ale tahle je vlastně první celistvý příběh, který si pamatuji ze svého života.


Stejně tak často vzpomínám na svou mámu. Ta je ještě živá, o to jsou však vzpomínky veselejší. Mámě bylo v létě 78 let. Má nejrůznější neduhy a bolesti celého těla, které řeší po svém. Když se jí špatně chodí, tak jezdí na kole. Když ji bolí žaludek, nají se. Tvrdí, že až budou tlustí hubení, hubení budou studení.

V létě se vydala na týden do svých milovaných Vysokých Tater. Nebyla tam skoro čtyřicet let. Nějak ji scházel čas. A že prý se tam ještě chce podívat, dokud ještě trochu může. Hned druhý den se vydala z Tatranské Lomnice na Skalnaté pleso. Vyšla ráno a na Skalnaté pleso vylezla až po páté hodině úplně vyčerpaná. Dolů chtěla jet lanovkou. Ve stanici lanovky se po dlouhém bušení od strojníka dozvěděla, že lanovka jezdí jen do čtyř a že dolů může jet až ráno. Řekla mu, že tedy přespí na schodech lanovky, aby nezmeškala okamžik spuštění. Že se musí dostat do hotelu do devíti hodin na snídani. Strojník se asi zalekl mezinárodního incidentu, že by neposkytl pomoc zahraniční důchodkyni, která mu tak umrzla vyčerpáním na schodech a vymyslel plán. Nahlásil podezření na vadnou kladku na jednom ze sloupů a požádal o spuštění lanovky, že to vše zkontroluje z kabiny. Naši milou bábinku nacpal do kabiny a odeslal ji dolů. Tak se stalo, že moje máma neumrzla v Tatrách a jednou si spokojeně ustele vedle táty. Možná ...

U mé mámy vlastně nikdy nevíte, jak to dopadne.


Mám je oba dva moc rád. Jsou to moji nejlepší rodiče, které jsem kdy měl!

.