FYZIKÁŘ VERSUS STUDENTKA

Fyzika rozhodně není moje hobby, přesto jsem se kdysi nějaké zákony naučila a kupodivu zapamatovala. Ukázat jsem to mohla na dnešní hodině tohoto zajímavého předmětu.
,,A tak tedy Newtonův zákon setrvačnosti zní -" odmlčí se vysoký profesor.
,,Těleso se snaží zůstat v klidu nebo v rovnoměrném přímočarém pohybu, dokud na něj nezapůsobí vnější síly," zalovím v paměti.
,,Výborně," pochválí mě.
Skromně pokrčím rameny a dál se věnuji kreslení do notýsku. Zas tolik mě Newton nezajímá!
,,No a kdo to umí vysvětlit?" dožaduje se další odpovědi ten nezmar.
Nikdo. Samozřejmě. Hodinu před odchodem domů se nám asi těžko chtějí namáhat mozky setrvačností, že.
,,Dobře, tak já to zkusím," hučí do nás. Zavrtím hlavou. Že ho to baví!
,,Představte si hokejisty," přemýšlí nahlas, a do mně jako když střelí. Malování do notýsku zapomenuto, nadšeně poposednu na židli a čekám na další vývoj situace. Zraky třiadvaceti spolužáků se s vševědoucími úsměvy otočí na mně. Však oni už taky ví! ,,Útočník jede, jede před bránu a chce dát gól, ale tam ho zastaví obránce, takže on nejen nedá gól, ale navíc i spadne. Takže to znamená -"
,,Že se odpíská trestné střílení," doplním ho k pobavení celé třídy a zvednu ruce do vzduchu, kde je zkřížím v gestikulaci rozhodčích.
Profesor na mně vykulí oči, tohle asi nečekal, tím spíš od holky, která normálně působí jako namyšlená bárbína. Takhle to prý nemyslel, zakoktá se.
,,No, co by chtěl za podražení nebo hákování, ne?!" přemítám nahlas.
Jo, hokej je láska, která neumírá... Ani ve fyzice.
Kristýna Mitášová