raději snad transvestitou

nemám na to věk a snad to ještě chvíli vydrží - myslím si, když poslouchám „hosta do domu“ na čro praha. a Olga Vilímková jako ten host (nenuťte mne říkat „hostka“) učí už pěkných pár let v peru s velikým „p“.
moc zajímavá ženština a povídá o těch malinkatých vděčných peruánských dětičkách a o životě tam někde daleko a v horách. povídá o duchovnu, o šamanech a rituálech „matky země“ a starej cynik ve mně v dobré víře naslouchá a v duchu se klaní této dámě, aniž bych tušil, co na mne vybalí. jak obdivuju tuto dámu s poklonou, toto mi dělat neměla.
vyprávěla příběhy dětí o které jejich stát nemá zájem, příběhy dětí, které se třesou štěstím při pomyšlení nad další školou... a jejich sponzorech.. atd.
no, dojala mě ta ženská tak, že jí pošlu výhrůžné něco!
jak jsem se pokaždé styděl, když jsem poslouchal ty mnou obdivované lidičky, co už měli něco za sebou a na stará kolena, a nejen na ta kolena, když začali se dojímat nad svýma vzpomínkama. a zařekl jsem se, že tedy já nikdy. a když, tak hned do kopru. ten nemám rád.
vždyť nejsem tak starej, a už lítostivej dědek!
raději snad transvestitou, ať se bavím a nemám čas na dojetí.
a jestli se najde nějaký ten dobromil, či dobromila, a začne mi vykládat, jak je to krásnej cit, tak se rovnou může připravit na starého cynika, že mu-jí ukáže! howk!