vyděděnci demokracie z přesvědčení

už rok je potkávám, už rok je vidím. jsou celí do černa a jsou vlastně celí černí. obyčejně dva ramenatí kluci s emblémem soukromé policie se spoustou kapes a odhodláním. procházejí vlakem a jsem v klidu. ne že bych jindy nebyl, ale teď jsem víc... a navíc nejsem mladé děvče v rozpuku, ani důchodce s berlou. jednu šanci jsem už asi propás, a druhou ještě snad doženu.
kluci jezdí a kapsy všude kolem a s nima. každej jinej desetiletej by záviděl.
bezdomovecké reje na všech vetších nádražích jako vedlejší produkt demokracie. kluci v černém a kluci s odznakem řeší. řeší denně a denně taky vyřeší. vyřeší stejně, jako vy típnete svou poslední cigaretu, a taky denně.
vedleší produkt demokracie se sám odstavil od systému. a systém je vedle. doslova.
levicový intelektuál se pere s myšlenkou spásy těchto na zem spadlých. počítá, píše a debatu rozviřuje. je rozhodnut zachránit každou padlou větev a v nové zahrádce zasadit. má teorie. krásné teorie. mimotělné teorie života spravedlivého v systému, co nebolí. nikdo mu neřek, a kdo taky, že jeden tam byl, co spadl doopravdy, a zbytek se dostal do ráje.
vyděděnci systému z přesvědčení nabytého zkušeností.
žádné závazky, žádné účty, žádné daně, jen otevřené nebe a samaritáni.
systém se kasá, systém si je řeší.
dvacet let boje a bezdomovců je dvacetkrát víc.
novináři českého kalibru schopní kdykoliv vypátrat cestu domů sepisují reportáže z ulic a nádraží. za balíček cigaret jim každej vyděděnec ochotně řekne, cokoliv si budou přát. a oni vědí, co ti reportéři chtějí.