Máme tady jaro!

Po dlouhé a otravné zimě se vrací jaro. Spíme o hodinu méně a těžce se vstává. Tak nějak je to i u mě. Z postele se hrabu stylem jezevce, a když se konečně dobelhám do koupelny, tak nemohu uvěřit, že ta opice v zrcadle je má osoba. Jak mám z takové šedé myši udělat kočku?
Mezitím mým oknem prokukují paprsky jarního slunce. Podívám se z něj, abych se nadechla čerstvého vzduchu, jenže k mému překvapení cítím podivný puch z nedaleké továrny. Klasika. Člověk se těší z jara a stejně z něj skoro nic nemá. Hodím na sebe kusy oblečení, nahážu rychle snídani do žaludku s máminou poznámkou, že jím jako prase a běžím na autobus směr škola. Po cestě mě ochlazuje studený vánek a slunce se snaží hřát, i když mu to zatím moc nejde. Dobíhám autobus, a protože je řidič krysa, zavře mi dveře před nosem a s potutelným úsměvem ujíždí.
Ale jinak prý lidí jako milují. Ptáci zpívají někdy tak otravně, že bych nejraději vzala brokovnici. Hmyz se stává dotěrným a mouchy letí svým zvláštním stylem letu vstříc osudu, poohlédnout se po chutném výkalu, který byl odkryt roztátým sněhem. Jak je to jaro krásné.
Začínají kvést rostliny a stromy. Louky a sady se nám mění před očima a během pár týdnů hýří všemi barvami. No, nejen barvami, ale i alergeny! Není nad to vylézt ven z domu a začít kýchat, mít oteklé oči a po kapsách kvanta posmrkaných kapesníků. A pak jděte v takovém stavu na rande. Rudé oči, rudý nos a ani pořádně nemůžete dýchat. Ale když jarní romantika je tak krásná.
Do školy jsem přijela samozřejmě pozdě, a protože nejsem rosnička, abych předvídala počasí, vypadám jako zmoklá slepice. Celý den ve škole si hraju na šedou myšku v koutě. Škola končí a já jedu domů.
Po cestě se loudám a pozoruji holuby létající nad mou hlavu čekajíc, který z nich mě sestřelí dřív. Snaha byla, ale vždy jsem vynikala ve slalomu. O kousek dál poskakuje veverka a ještě dál pozoruji naši zakalenou stružku, do které vypouští továrna své zbytky olejů a jiných kapalin. Před domem traktor rozrývá půdu, aby dělníci mohli opravit zimou poškozené potrubí. Jak tak sleduji, jaro není jen období říje, květenství a probouzení se přírody.
Po příchodu domů jsem unavená jako kotě, zvládnu domácí povinnosti a ulehám do postele. Po dalším jarním dni usínám jako dudek. Nechám si zdát krásné sny o létě, o pro mě nejkrásnějším ročním období.
A proto, lidé a zvířata, milujte se a množte se, máme tady jaro!