Vědomosti v hlavě bídáka - jako dýka v rukou pijáka

Přání, u něj to vše začíná. Jenže přání je jako hřebík na podkově utahaného koně jednoho ještě utahanějšího posla. Zkrátka přání vám dopis nedoručí. Mohu si přát ledacos, ale to neznamená, že se mi to splní. Musím pro to něco udělat. Stejně tak je to s učením a vzděláním.

Můžeme si přát, aby byli vzdělaní všichni lidé, ale přání nám je nevzdělá, každý proto musí něco udělat. Někdo se, nevím proč, brání zuby nehty před všemi vědomosti. To je jen líný nebo chce být „originální“? Nikdo přeci nikoho nenutí, aby pojídal moudrost jako Američan hranolky. Svět nepotřebuje samé geniální intelektuály. Jak by to pak asi vypadalo? Když si to představím, docela mě to děsí.

Jenže co když kovář nemá hřebíky? Nemůže okovat koně jednoho utahaného posla, ten na něm nemůže odvézt dopis svému králi. Bez doručeného dopisu vojsko prohrálo bitvu , ta bitva válku a válka změnila historii. To všechno kvůli hřebíku. Řekla bych, že tak je to i s přáním. To stojí na počátku všeho úsilí a dřiny, bez něj by se těžko z Gagarina stal kosmonaut, z Madonny zpěvačka, a kdyby neměl Jan Amos Komenský přání vzdělat svět, těžko by se stal „učitelem národů“.

Myslím, že se mu to daří dodnes. Bohužel ne všude. A je to i docela nespravedlivé. Děti, které prahnou po školní docházce, si o tom mohou zatím nechat jen zdát. Naopak u nás je pro některé děti škola „noční můrou“. A na konci jsou možná rádi, že mají nějaké vzdělání. To totiž dokáže opravdu mnoho.

Nevzdělanému člověku můžete nakukat cokoliv a nejspíš vám uvěří. Neví nic o svých právech, a tak si i někteří soudobí otroci myslí, že je to v pořádku. Není. Dáte-li mu do ruky knížku, je to jako darovat hluchému rádio. A naopak vzdělaný, chytrý a sebevědomý člověk dokáže být opravdovou osobností, může si podmanit okolí a to ho pak poslouchá na slovo. V historii by se takových lidí určitě našly spousty.

Řekla bych, že takoví lidé jsou ze všech nejhorší. Když je člověk Janek a chce někoho ovládnout, těžko mu na to někdo naletí. Jenže, co když má někdo za ušima, je sebestředný, neumí se vcítit do pocitů druhých a jeho myšlenky nejsou zrovna růžové? Pak se všichni třesme. Takový člověk dokáže obejít zákony, levou zadní okrást důvěřující seniory a třeba se i dostat se do čela státu. To je bohužel realita, ale vždy se dá říct, že bude lépe.

Mysleme tedy optimisticky, protože i když jsme třeba zrovna v bahně, stačí se podívat ke hvězdám. A když ještě ke všemu poznáte, co je to za souhvězdí nebo kde je sever, vzpomeňte si, kdo vás to naučil, a poklepejte si na rameno, že jste to ještě nezapomněli.