Vánoce či utrpení?

Pod pojmem VÁNOCE každého napadne úplně něco jiného. Někoho přeplněné obchody
nervózních lidí, „přeslazená“ atmosféra s vůněmi cukroví nebo ječení malých dětí, jako je „Mamiiiii, já chci tu panenku!!“. A ony jim jen řeknou tu přeslavnou větu: „Chviličku si ještě počkej, třeba ti jí donese Ježíšek, uvidíš“. Jako kdyby nějaký existoval. Dobře, jsou to ještě děti. Chvilku si na pravdu ještě opravdu počkají, ale pak je bude mrzet, že jim rodiče jako malým lhali. Jako mně. Ale bylo to asi jen chvilkové naštvání. Pak jsem měl celkem radost, když jsem své dárky nacházel pod maminčinou postelí a mohl se kouknout, na co se můžu za několik týdnů těšit. I když zase jsem byl ochuzen o to vánoční překvapení, které tak poctivě zajišťoval v dětství Ježíšek. Je to těžké. Buď to zkazí rodiče, nebo naše neukojitelná zvědavost.

Dále jsou to třeba koledy. Celý prosinec vyhrávají v rádiu, televizi, až z toho jde člověku hlava kolem. Ať už je to „Štěstí, zdraví“, „Štědrý večer nastal“ nebo jen „Tichá noc“, všude hrají to samé. Je to trošku ohrané, jde tam cítit i ten každoroční stereotyp. Co tak vymyslet nové písničky, koledy? Nebylo by to určitě na škodu. Většina by to možná i ráda uvítala. Nerad to poslouchám například
v obchodech. Je to přece jen vánoční, ale co když si jdu koupit jen svačinu do školy a při příchodu do nedalekého supermarketu se začnou na mě linout z reproduktorů známé melodie jako je „Chtíc, aby spal“? Mám pak pocit, jako kdybych se už cpal kaprem s bramborovým salátem a stál
u přehnaně nazdobeného stromečku s dárky od babičky, jako je například sada autíček. A její vysvětlení na to, proč mi v šestnácti letech koupila autíčka je: „Bylo to ve slevě. A to se hodí koupit. Všechno je v této době drahé.“ V tuto chvíli jste bezmocní a tak trošku zklamaní. I ponožky by možná udělaly větší radost než ta autíčka. Je to zvláštní. V supermarketech mají Vánoce asi každý den. Nezávidím těm, kteří tam pracují.

A když už jsem u té školy, tak se u ní i zastavím. Každým rokem před zimními prázdniny začínají studentům ty „pravé“ nervy. Určitě si to každý už zažil. Píše se hromada testů, každý den něco, jen aby toho po Vánocích nebylo tolik. Kantoři s jejich známou větou: „Příští hodinu píšeme
z ...“ přijdou do třídy skoro každou hodinu. Vůbec toho nemáme i tak dost. Učení, zkoušení, písemky. A náš volný čas? Minimální. Tak akorát na přípravu do školy. Máme to s nimi těžké, možná i oni s námi.

Prosinec, s ním přichází i Mikuláš. Vím, je to trošku infantilní tradice, ale také je stále velmi populární. Ve školách i mezi rodinami. Zazvoní zvoneček, bušení na dveře, chrastění řetězem. Už je to tak, čert si mě chce vzít sebou do pekla. Blekotá, že ho i pusa bolí. Andělíček se na mě krásně usměje a Mikuláš už poslouchá mou připravenou básničku: „Mikuláši, Mikuláši, zbav mě čtyřek, co mě straší. Přičaruj mi jedničky, zazpívám ti písničky“. Splnit by se to mohlo, ale jen s mou vlastní vůlí a tu já snad do konce pololetí najdu. Jsem obdarován různými zbytečnosti, jako jsou mandarinky, pár čokoládek, oříšky,na kterých si vylámu zuby, ale třeba se někdy budou hodit. Až budu mít někdy na něco chuť a maminka mi nic nebude chtít koupit, když je vše tak strašně předražené. Zavírám dveře a na shledanou zase za rok. Snad budu hodnější a snaživější. A nejen
ve škole. Mamince jsem udělal velkou radost a myslím, že jsem si i tu pusu od ní zasloužil. Mám
z toho opravdu dobrý pocit.

Jeden ze dnů, který má každý student rád, je Vánoční den. Alespoň jeden den bez vyučování.
A ještě k tomu je pár hodin strávených ve škole. Krásná atmosféra, nazdobené pichlavé jehličí
ve vázách s vodou, přezdobený stromeček ve skoro každé třídě, někdy i na chodbě. Většina studentů vypadá, jako kdyby šla spíš na maškarní. Učitelé ve velmi dobré náladě a samozřejmě tématicky upravené třídy. Například pošta. Chcete napsat někomu psaníčko? Vezměte si růžový, modrý, žlutý nebo třeba zelený papírek a pište. Ode mě, pro tebe. Vyznání lásky, pozdravení, popřání hezkých svátků. Myslím, že primáni i učitelé se určitě také rádi připojí. Vůbec nic jim
v tom nebrání. Stačí umět psát a aspoň jednou si to po sobě přečíst. „Pošťák“ už psaní ochotně doručí adresátovi z dané třídy. A s širokým úsměvem na tváři. Určitě to adresované osobě udělá též radost,možná i větší. Komu taky ne? V takovém velkém rozruchu si na něj někdo vzpomněl.
I na srdíčku to zahřeje, jako popálenina třetího stupně. Zahřeje a potěší. Po této „akci“ zavítejte
do místních čajoven, kde vám jistě za menší poplatek nalijí na posilněnou horký čaj či punč, kterým si jenom spálíte jazyk. Ale určitě se zastavte na pouštění lodiček. Jen pozor, ať nepodpálíte školu. Některým by to bylo tuze líto. A byl by někdo z vás žhářem a to zrovna není dobrá pověst. Olovo asi lít nebudeme. Na tuto aktivitu není dostatek prostředků. A podplácení je určitě zakázáno.
Ve školství je peněz asi dost. Po vyvěštění své budoucnosti se běžte seznámit se svým vyvoleným či vyvolenou a pozvěte ho nebo jí na taneční parket. Uvidíte, třeba budete mít štěstí.
Nebo to jednoduše zkusíte u někoho jiného někdy jindy. Třeba zase za rok. Taková a další jiná překvapení nás ještě tento rok čekají.

Po Vánočním dnu začínají poslední nákupy a samozřejmě také dopečení cukroví. Přeplněné supermarkety. Nervózní obsluhující, kteří chtějí splnit všechna přání zákazníků, ať už jsou jakkoliv složitá. Chodící panenka na baterky? Ken? Barbína? Pes, který štěká a vrtí ocáskem? Nebo snad nový model Ferrari? Tvoří se dlouhé fronty a lidé jsou netrpělivý. Předbíhání, nadávání, tohle
k tomu určitě neodmyslitelně patří. Maminka spálí poslední plech s rohlíčky a vyhazuje jej do koše. Vůně spáleného cukroví se line celým domem. Je čas na otevření okna a udělání nového těsta. Poslední zabalování dárků, přičemž se tatínek řízne do prstu. Udělání bramborového salátu je těžké, když do něj zapomenete dát majonézu. Předvánoční spěch se projevuje na všech a na všem okolo nás. I ten pes je vyděšený, proč je obdarován tolika nepovedenými kulinářskými dobrotami. Není
se ale čemu divit.

Všichni jsou nervózní a nesví, tak dělají chyby. Všechno musí být do Vánoc perfektní.