Blbá nálada

„Co zase chceš? Dej mi pokoj!“ Ano, i takové výrazy, fráze, slýchám od své starší sestry téměř každý den. Vždyť jsem její milý mladší bratříček, tak proč na mě zase ječí? Co zlého jsem jí provedl? Chudák, říkám si, zase má tu svoji náladu! Náladu, při které se jí zdá, že je každý pitomec, ignorant, všichni ji jen provokují a štvou. Stavy depresí a víry, že nic horšího být nemůže (což není pravda – vždy může být hůř.) Dámy a pánové, vítejte ve stavu „Blbé nálada“!

„Nic se mi nedaří, vše mi padá z ruky,“ řekne si občas každý z nás. V ten den je vše proti nám. Tomuto dnu se odborným termínem říká „Den blbec“. Ten fenomén je blízký všem, na rozdíl třeba od pátku 13., který nemusí na každého působit negativně. Ovšem když se spojí „Den B.“ s pátkem 13. U někoho, kdo na něj věří, může, spíše musí vzniknout katastrofa apokalyptického rázu. Zlámané končetiny, rozbitá auta, rozpláclá vajíčka.

Člověk, který je zasažený virem „Blbá nálada“, se obvykle dostává se svou nemocí do stadia „Lítost“. Kdo se dostane do této etapy, trpí příznaky, jako jsou takzvané „jemivšechnojedno“ nebo „pročzasejá“. Nemoc se v tomto stádiu stává otravnější pro samotného jedince než jeho okolí. Pacient si myslí, že je mesiáš a bere na sebe všechny lidské bolesti a neštěstí. Lituje sám sebe a ptá se, má-li cenu žít.

V další etapě je již rozhodnut, že žít cenu nemá. Život se pro něj stává obtížný a nesnesitelný. Proč taková křehká osoba jako on musí žít ve světě plném násilí a politiky? Co si budeme nalhávat, dívat se na živý přenos ze sněmovny je občas horší, než koukat na horor! Odehrávají se tam bitvy, které by se daly přirovnat k boji dětí v mateřské školce o to, kdo si teď bude hrát s Mickey Mousem. Abych se ale vrátil k nákaze. Subjekt se vymaňuje z otroctví intrik a jasně vidí, jak svět vypadá a kam spěje. Závěrečná fáze je velmi obtížná.

Nejlepším lékem, jaký se kdy vědcům podařilo vyvinout, je spánek. Po klidné noci může být jedinec klidně vypuštěn ze svého pokoje do volné přírody. Člověk je obvykle bez následků, což se ovšem nedá říct o jeho rodičích, kteří se právě vrátili z návštěvy psychologa. Samozřejmě zjišťují, že nákazu způsobili oni sami, což je samotné obvykle uvrhne do „Blbé nálady“ a nákaza pokračuje. Ovšem vyléčený kolem sebe vidí krásu světa, je rád, že může žít a život se pro něj stává hračkou, uvědomuje si jeho krásu a slibuje si, že již nikdy nebude mít „Blbou náladu“. Ta je ovšem zákeřná, mutuje a opět se k člověku vrátí, ať chce, nebo ne!