Den blbec

Každý z vás určitě zažil den, na který by nejraději zapomněl. Den, který byste pohřbili do nejhlubších útrob vaší mysli.
Vezměte si třeba pátek třináctého. Nemyslím teď ten film, kde mladí lidé měli opravdu pech. Ale normální pátek, kdy je náhodou třináctého. Víte, kolik lidí je natolik pověrčivých, a kvůli tomu se jim ten den stávají věci, které se normálně nedějí? No, divili byste se. Například já. Nejsem tedy zrovna pověrčivá osoba. Nevěřím hned každé blbosti, co se mi lidé snaží vecpat do hlavy. Ale když vás chce někdo vyděsit nebo znepříjemnit den, pátek třináctého se na tuhle hru „den blbec“ moc dobře hodí.
Existují ale také další příčiny, proč máte špatný den. Možná jediný důvod: protože jste prostě nešikovní. Všechno začíná tím, když zaspíte. Spěcháte do práce či do školy, zapnete si špatně košili nebo obléknete obráceně tričko a trapas je na světě. Tak to ten den pěkně začíná, pomyslíte si. Co bude následovat? Při svém obědě na sebe dvakrát převrhnete hrnek s kafem. To se mi, mimochodem, stává často. Po cestě z práce vám ujede poslední autobus do vaší vsi nebo naschvál nenastartuje auto. A nakonec uklouznete na schodech po banánové slupce, kde potkáte paní Vomáčkovou, vaší osmdesátiletou sousedku, které jste se před týdnem smáli za to samé. Vidíte, škodolibost se nevyplácí. A tak končí den blbce, tedy den blbec. Ještě se můžete modlit, abyste neuklouzli ve sprše po mýdle.
Nemyslete si, může to být ještě stokrát horší. Osud je nevyzpytatelný. Chce vám naznačit, že se musíte ohlížet na každém kroku. Každý krok, který uděláte, by měl být promyšlený. Příště si radši rozmyslete, jestli si nastavíte budík či ne. Může vám to pomoci při příjemně prožitém dni nebo také po celý život.