Povinné ručení …,

Někdo mi před domem naboural auto. Ne, To zní příliš destruktivně a na mysli mi vytane vrak vozu, který právě vypadl z drtiče na vrakovišti. Správně bych měl říci, někdo mi odřel a lehce naboural pravý blatník a dveře u spolujezdce. Ano, To už zní pravdivěji, neboť poškození bylo tak malé, že si ho dcera při nastupování do auta ani nevšimla. Ale jako vše v této době, není ani tohle poškození vzhledu mojí Berušky, tak totiž s jistou dávkou sentimentu naší Fábii říkáme, za pár drobných. Óóóóó, jak byli zákonodárci prozíraví, když zákonem č.168/1999 nařídili všem majitelům vozidel, zde prosím o zdůraznění – opravdu všem – platit tzv. povinné ručení, nebo-li Pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Konečně já, který získal řidičský průkaz v roce 1988 a nikdy žádnou dopravní nehodu nespáchal, zužitkuji skutečnost, že poctivě platím za svého miláčka a pojišťovna mi ho uvede do původního stavu, tedy do stavu před okamžikem, kdy nějaký nezodpovědný a zákona neznalý řidič Berušku poškodil a ujel z místa činu. Ani jsem se tedy moc nedivil a nezlobil, když odhad škody, tedy těch pár škrábanců a promáčknutí se vyšplhal na 31 tisíc. Proč si s tím zalamovat hlavu, mám přece povinné ručení.
Ale pak jsem se spojil s pojišťovnou a nestačil se divit. Já totiž zapomněl na jednu důležitou skutečnost. No považte, měl jsem totiž okamžitě rozjet soukromé vyšetřování a pachatele dopadnout a předat paži spravedlnosti. Ještě teď vidím ten výraz ve tváři policisty, kterému jsem nehodu hlásil, když jsem se dostal do bodu, kde jsem mu sdělil, že bohužel nevím, kdy k nehodě došlo, jelikož jsem byl celý týden mimo domov a že bych byl rád, aby vypátrali pachatele ONI. Ono totiž povinné ručení není ani tak pojistka na škodu způsobenou provozem JAKÉHOKOLIV vozidla, ale pouze toho vozidla, jehož řidič je tak hloupý, že z místa činu neujede. Což je velmi zajímavé, protože pokud mají povinné ručení všechna vozidla na území české republiky, tak je přece jedno kdo mi vozidlo poškodil, možná by to ošetřil mechanismus, který by ukládal pojišťovnám ukládat určitá procenta na pojištění pro nezodpovědné, nebo spěchající řidiče. A to se přiznám, že jsem si §7 četl několikrát a nepřišel na to, proč nemám nárok na úhradu škody z povinného ručení. Asi se na tento případ vztahuje písmeno h), které hovoří o účasti vozidla na teroristickém činu, jinak si to neumím vysvětlit.
Teď se jen děsím okamžiku, kdy přijdu za svým lékařem do ordinace například s chřipkou a on mě s úsměvem zeptá, „Od koho jste to chytil?“ a já bloud nebudu vědět a místo, aby za mě ošetření zaplatila zdravotní pojišťovna, budu muset sáhnout do portmonky a vytáhnout hotovost, protože jsem dostatečně nehlídal své zdraví. Jelikož přece zdravotní pojištění je u nás také stanoveno zákonem a je povinné, takže ta doba se jistě blíží a co nevidět nastane.
A tak nakonec jsem rád, že si já hlupák platil ještě i havarijní pojištění a mohu škodu na Berušce zaplatit z něho. Ovšem s mojí finanční spoluúčastí, a abych nezapomněl odebráním bonusu pro vzorného řidiče, jako trest, že jsem svoji Berušku nechal povalovat bez dozoru na parkovišti a jsem tedy vinen. Jen si teď kladu takovou nesmyslnou otázku, jak je to u nás, když jsme právní stát a vina musí být prokázána, jelikož zde platí „Presumpce nevinny“, kterou máme zakotvenou i v Listině základních práv a svobod. Asi mají pojišťovny právo viníka určit podle svých tabulek a nemusejí se zaobírat morálními a etickými kodexy a řešit jak to vlastně ve skutečnosti bylo. A proto vám přeji raději ne mnoho dalších, ale všechny kilometry bez nehody.