Proč právě tou namazanou stranou?

Je jedno, jestli si standardně dáváte k svačině rohlík, krajíc chleba nebo jiný druh pekárenského výrobku – pokud nejste zarytí odpůrci všeho, co prošlo od prvotního emulgátoru složitými procesy přes pulty prodejen až do vaší ledničky, a neodoláte pokušení si ten případný krajíc něčím namazat, dříve nebo později se vám to stejně stane. Tajemná a námi dosud nepochopená síla vám chleba vyrazí z ruky, ten ve vzduchu opíše nějakou podivnou a matematicky jistě chybnou křivku, a poté už vám nezbude nic jiného, než smutně koukat. Tedy za předpokladu, že nemáte rádi příchuť koberce nebo čistícího prostředku na podlahy.
Opět namazanou stranou dolů. Proč ale právě tou? Je máslo z nějakého nepochopitelného důvodu vývojově nadřazeno pšenici? A co teprve takový tavený sýr? A to nejdůležitější – proč se tohle stane vždycky vám? Jaktože vaše okolí dokáže své chleby zkonzumovat v klidu a čistotě, zatímco ty vaše mají neustálou tendenci létat po místnosti? A vždy skončí zrovna tou lepší stranou přilepenou k nějaké nechutné věci, kterou váš spolubydlící přitáhl na podrážce včera do místnosti, protože se prostě z principu odmítá přezouvat?
Je v tom nepochybně nějaký vyšší záměr. Přeci jste se jen tak bezdůvodně nestali obětí chlebové gravitace. Možná v celé záležitosti figuruje stejná nadpřirozená entita, která na vás v tramvaji pošle revizora pokaždé, když si doma zapomenete tramvajenku. Revizora, bohužel, narozdíl od chlebu, nemůžete hodit na podlahu. Můžete mu nadávat, k tomu jsou revizoři velmi vhodní, ale nejspíš tím danou situaci nevyřešíte. Pravděpodobně vám bude pouze navýšena pokuta. Tu již na podlahu hodit můžete. Obejde se i bez másla.
A pokud zajdeme ještě dál – co takhle tradiční studentská problematika s názvem „Kdo se nechá vyzkoušet?“. Nemá ta podivná síla také jistý podíl na dobře známém učitelském algoritmu? Tedy na nechvalně proslulém procesu, kdy profesor pod záminkou, že opravdu neví, komu chce právě zkazit den, začne složitě sčítat a násobit čísla zapsaná na tabuli, popřípadě v třídnici, aby mu nakonec výsledek dal legální důvod k tomu vyzkoušet z té nechutně těžké látky – jaké to překvapení – vás?
Můžete si to všechno samozřejmě brát osobně. Můžete si vsugerovat dojem, že tam nahoře vás vážně někdo nemá rád. Že je to tentýž někdo, kdo vám každé ráno pravidelně krade teplou vodu z potrubí, kdo donutí řidiče autobusu, aby vám ujel před nosem, kdo vnukne vašemu profesorovi myšlenku, že je skvělý den na to napsat si přepadovku, a kdo vám pošle týdenní zásobu mračen a krup zrovna ve chvíli, kdy jste si začínali myslet, že k nám přišlo léto. A, ano, občas vám také znehodnotí svačinu. Můžete jej za to obviňovat. Můžete za to obviňovat i své blízké, což je v mnoha případech velmi příjemné, zvláště, když vám ten chleba z ruky vyrazí oni.
Ve finále ale pravděpodobně dojdete k závěru, že není dobré se podobnými věcmi trápit. Zaprvé se z toho brzy zblázníte, zadruhé získáte averzi vůči veškerému pečivu a zatřetí přijdete o tu skvělou zábavu, když po vašem právě na zem upuštěném chlebu uklouzne náhodně kolemjdoucí revizor.