Tralalá šalalá aneb když opravdu nevíte co říct

Každému z nás se občas stává, že zapomeneme nějaké to slovo, nevíme, jak nějakou věc pojmenovat, případně, jak se lidově říká, „ztratíme nit.“ V této situaci je řešením buď trapné mlčení, nebo nastupují na scénu takzvaná náhradní slova, zkráceně „náhradníky“.

„Teď si narýsujeme kružnici,“ začala jednu hodinu matematiky naše profesorka. „Do průsečíku úseček p a q zapíchneme… to… takový to „udělátko“, jak se s tím dělají kružnice, víte, co myslím!“ Samozřejmě jsme věděli, že má na mysli kružítko, ale jelikož jsme byli (a jsme) zlomyslné studentstvo, nechali jsme profesorku, aby se chvíli trápila. „Nedělejte si srandu, víte, co mám na mysli!“ „My opravdu nevíme, paní profesorko!“ „Vypadá to jako čapí nohy a dělají se s tím kolečka!“ Jelikož se třídou v tu chvíli začala nést vlna záchvatu smíchu, chudák matikářka byla na pokraji zhroucení. Ne z toho, že jsme se začali smát (je to opravdu skvělá profesorka a takovéhle obraty nám říká často, samozřejmě schválně, abychom se smáli) nýbrž proto, že si nemohla vzpomenout na název věci, se kterou přicházela za zhruba 35 let svojí kariéry v jednom kuse do styku. Dospělo to až tak daleko, že ten, kdo si vybaví název „udělátka“, dostane za jedna. Samozřejmě, že jsme jedničku nedostali, museli jsme poté kružítkem tvořit kouli.

Slovo „udělátko“ je hojně používané, napříč všemi lidmi. Jeden můj přítel ale nahrazuje slova (i když zná jejich pravý název) frází „tralalá šalalá“. Tímto slovem nahrazuje záměrně jiná slova, což lidem, kteří s ním delší dobu mluví, dokáže lézt opravdu na nervy. „Jestli tam nechceš jít, jdi si do Tralalá šalalá a dělej si tam třeba Tralalá šalalá,“ slýchávám od něj docela často. Ovšem to není jediné jeho náhradnítko. Mezi další patří třeba „Trululů“, „jabadabadů“ či „Scheisekeit“ (jistá německá složenina, znamenající zhruba „výkalnost“).

Čeština je krásná v tom, že pro každý jev či věc má jedinečné označení. To, že sem tam někomu nějaké slovo prostě „vypadne“ a on ho nahradí jiným, je podle mě normální, i když to slovo občas zní divně. Že ale několik slov záměrně nahrazujeme jedním, je spíš primitivnost a neúcta k češtině. Tito lidé se asi chtějí přiblížit jiné zemi, která jedním slovem označuje mnoho jevů. Která země to je? No hádejte! Ta, jejíž jazyk se snaží dostat češtinu na smetiště!