SVATÉ POŽEHNÁNÍ

Žijeme ve stále rychlejším shonu, často i jen v boji o přežití, takže mnohé jevy míjíme bez povšimnutí a ani o nich neuvažujeme. Třeba trojjediný Bůh: otec, syn a duch svatý. Za syna snad lze považovat Ježíše Krista, ale co neviditelný, všudepřítomný, všemocný, všemohoucí, vševědoucí a přelaskavý Bůh? Není zneužíván jen k vyvolání a udržení strachu věřících a jejich absolutní oddanosti, poddanosti i poslušnosti? A co nebo kdo je duch svatý?
Ale dnes se chci spolu s vámi zamyslet nad významem slov – žehnám a boží požehnání.
Kdesi jsem četl, že „Žehnání je uvědomění, abys v klidu a míru pochopil svůj život.“ Bylo by jistě krásné s tímto souhlasit, ale je to ta pravá definice? Já si myslím, že v tom církevním smyslu žehání je jakési vkládání kohosi nebo cosi, pod ochranu boží a požehnání je uskutečněné žehnání.
Ale jak potom chápat to, že za 2. světové války papež Pius XIII. Žehnal i zbraním Wehrmachtu.
Byl bych rád, kdyby žehnání znamenalo a tím bylo i použitelné, pokud by tento čin vyjadřoval přání všeho nejlepšího, úspěchů a zdaru.