Nedávno mě dostali.

Ovšem nedávno mě fakt dostali. Šel jsem se takhle v noci sprchovat, měl jsem velmi lehce popito. Pohoda — jazz. Pustil jsem si v koupelně rádio, přeladil na Vltavu / Maruška zase přelaďuje na Evropu / a poslouchám. Zůstal jsem paf. Ozývaly se takový podivný zvuky, jako když nemůžeš naladit hoboj nebo něco mezi povětrnostní poruchou a signálem k válce. Docela nepopsatelný. Znám trochu minimalismus / Eno, Philipp Glass, Štefan Mikus, náš Janota.../ a alternativu a jiný směry postmodernismu, newyorkskýho kdovícovšechnismu, takže jsem to bral jako další ukázku něčeho takovýho. V noci bývá na Vltavě “Muzika moderna”. A musím přiznat, že to bylo dost dobrý, řekl jsem si, že později z programu vypátrám autory.

Ráno k polednimu si jdu čistit zuby, pustím rádio a k mému velkému překvapení hrálo to stejný. No nebudu to prodlužovat, byla to ta porucha. Zíral jsem jak pako. No, on už Janáček razil teorii o zvucích z přírody, potažmo z těchto zvuků vzniklé hudby a pak lidské řeči. Něco na tom asi je. Bjork mě přesvědčila, že ho studovala. Muzikál Tanec v temnotách tomu nasvědčuje.