Kam s ním?

Je to asi půl roku, co se studenti naší školy účastnily výměnného pobytu v Německu, a minulý týden měli naopak přijet Němci k nám, aby poznali pravou českou povahu. Jenže ouha. Náhle se ukázalo, že ani česká pohostinnost není bezbřehá. Míst k ubytování bylo méně než samotných zájemců. Nastal problém, se kterým by si nejspíš nevěděl rady ani mistr v oboru - Jan Neruda. Kam s ním? Tahle tři jednoduchá slova trápila vedení školy a především jednu nejmenovanou paní profesorku jako trn v patě. V jednu chvíli jsem si ve škole připadal jako na trhu s otroky. To zrovna, když tato profesorka jeden den před příjezdem Němců zmateně pobíhala po škole a vyptávala se na potkání, kdo by chtěl německého studenta. I já jsem dostal nabídku. Dokonce bych si prý i mohl vybrat jedince stejně závislého na PS2, jako jsem já. Raději jsem s díky odmítl. Nerad bych, aby zůstal nadosmrti poznamenán naší rodinou. Potom všechen shon ustal. Co se s ním stalo, už jsem se nedozvěděl, a jen bůh ví, jestli se vrátil živý a zdravý do své rodné země. A pokud ne, alespoň zjistil, jak pohostinní Češi ve skutečnosti jsou.