Díky za ty dary

„Mami, kdy umřeš?“, zeptal se mě můj pětiletý syn tak samozřejmě, jakoby se dotazoval „Co bude k obědu?“. Že jsem nesmrtelná nebudu nalhávat sobě ani jemu. „Za dlouho“ zadoufala jsem. „Ještě si to spolu užijeme“ přitiskla jsem ho k sobě. „Jupí“ dral se mi z obětí. „Budeme hrát monopoly a koupat se spolu ve vaně“ jásal. Smrt je jako nevítaná příbuzná, jež se v rodině ukáže jednou za čas. Je bohužel součástí života. Nebo Bohu dík? Můj vyrovnaný postoj k Zubaté, při pohledu na Mališe, dostal vážné trhliny. „Budeš mi chybět mami“ dodal se smutným úsměvem a odhopkal sledovat další díl nesmrtelných Šmoulů.
Definice uvádí, že dar je něco cenného nebo žádoucího, co se prostřednictvím darování dobrovolně převádí z majetku dárce do vlastnictví obdarovaného a to bez protihodnoty. Kdo je ovšem stranou darující v případě daru života a ještě za to v dnešní době nic nechce, toť otázkou. Asi bude svatý.
I přesto, že mé kolegyni byla známa moje obliba v darech spíše praktických, věnovala mi na třicátiny keramický minikošík růžové barvy. Byla jsem zděšena svou neschopností, vykouzlit v obličeji alespoň minimální projev potěšení. Neovládla jsem zhnusený výraz při pohledu na keramickou hovadinu, kterou dobrovolně převedla ze svého majetku. „Kdyby se do něj vešlo jablko“, marně jsem hledala praktický účel pro tento předmět. Mé díky na půl huby se nedalo nepochopit. Pomsta byla sladká. Od té doby jsem pravidelně dostávala kosmetické výrobky značky Riva popřípadě Luksja. Nu což. Alespoň mám pravidelnou pozornost pro svou mutter, jejíž pokožka snese v rámci důchodcovského platu vše.
Nejvíce jdou v naší rodině na dračku dary našeho pětiletého syna. S mužem soupeříme, kdo dostane více kamínků, kaštanů, výtvorků ze školky, obrázků či jiných pokladů. Pravidelně si je směňujeme. Před časem se mi podařilo získat papírového koníčka jménem Kopýtko za vyobrazení naší. Velmi hlavu rodiny zarmoutilo. Zjistil, že nemá na domácím jevišti žádnou roli. Obrázek znázorňoval paňácu syna, jež mne paňačku drží za ruku a ochraňuje. Tak nám byla scéna popsána. Táta přece zavítal jen o víkendech. To muže dopálilo. Ukončil slibnou kariéru v Praze a vyměnil ji za místečko na Ondřejově obrázku. Mališ má konečně jasno, kdo je v naší domácnosti kdo.
Zbožňuji překvapení typu „Koupil jsem dovolenou na Kanárech, letí nám to dneska o půlnoci“. „Krásné narozeniny“. Vždy ohromím samu sebe, jakou rychlostí dokáži sbalit rodinu na 14-ti denní pobyt za sluncem, nebo prodloužený víkend kdekoliv. Nepohrdnu ani hnětením svalů při svíčkách či popcornem v kině.
Oběžnice Země pro nás ze sebe štědře chrlí pozornosti ve formě ropy, uhlí, dřeva, pšenice, hrušek a jiných produktů. V dnešní době se však najde málokdo, kdo za tyto prezentíky poděkuje. Ale až nebude co přikládat do kotle, budeme se divit všichni.
Možná nadejde čas škemrat u božstev, aby Modrou planetu zachovali a jako všimné jim naservírujeme lidskou oběť. Jako Toltékové. Takový Tazcatlipoca (Bůh tyranie, válek a zla) by nad nebožtíkem zaplesal. Ještěže náš Ježíšek je mírumilovné Jezulátko a Tři králové ho rok co rok za celou civilizaci uchlácholí svými královskými dary. Na oplátku nám Ježíšek plní přání podle dlouhých seznamů, jež zanecháme za oknem. Není divu, že si na pomoc bere Santa Clause neboť je přece jen mobilní. Navíc má kupodivu mnohem větší reklamu než místní Ježíšek. „Kde letos Ježíšek zaparkuje své soby?“. „Nezasekne se Ježíšek s dárečky v komíně?“. „A bude Santovi chutnat naše cukroví?“, dělá si starost nedočkavý potomek. Želbohu sama nemám dodnes o některých okolnostech dostatečné povědomí. Nechávám tedy odpovědi vyšumět. No ať už Ježíšek nebo Santa, hlavně že se pod stromečkem nedá hnout.
Z právního hlediska se dar chápe jako bezúplatný převod vlastnictví nebo slib tohoto převodu. Buďte chytří a nechte sliby zpečetit darovací smlouvu. Poté chovejte k darujícímu po zbytek jeho života úctu a neporušujte slušné mravy. Při porušení této podmínky, může předmět smlouvy, vyžadovat nazpět. Přece si kvůli pár fackám, nenecháte vzít třeba střechu nad hlavou.
Další možností jak někoho „potěšit“, je nastražit na něj léčku. Buďte ve střehu. I když se říká: „Darovanému koňovi na zuby nehleď.“ Nemůžete-li koníka ze slušnosti odmítnout, prověřte co nejdříve jeho útroby. Ať nedopadnete jako trojští bojovníci. Eventuálně se oři alespoň podívejte na zoubek. Ovšem pak se nedivte, že vás hryznul a ještě se Vám řehtá.