Autík

Mám bratra, je mu šest let a miluje zvířátka. Je autista... a tak denně několikrát sledujeme Sira Davida Attenborougha moudře mluvícího o tom, jak lvi žerou svá čerstvě narozená mláďata, orangutani by dokzali holýma rukama natrhat člověka na cucky a co dělají po nocích žirafy... Ondra (který si sám říká Odran) pak pobíhá po bytě snažíc se napodobit jednotlivá zvířátka a v ruce má plastovou napodobeninu účinkujících... problém nastává ve chvíli, kdy nemá zvířátko, které zrovna v dokumentu je. Onen problém nastal nedávno. Vykonávala jsem u linky záslužnou činnost, která měla vést k nakrmení početné rodiny Němce obecného-stěhovavého... když tu mě z kuchařského tvoření vyrušilo Ondrovo výsknutí a nadšené:
"Uenocho!" Pohled do jeho dlaně mě však překvapil více.
"To je gorila, Ondro..."
"Uenocho!" křikl na mě rozzlobeně a před obličej mi strčil figurku gorily, "To je uenocho!" upozornil mě znovu... mé následné zavrtění hlavy a zopakování pravého jména umělohmotného živočicha ho donutilo obrátit se na tatínka, jediného člena rodiny, který mu opravdu rozumí a tiché:
"Uenocho..."prosilo o uznání pravdy.
"To víš, že je to lenochod..." zamručela hlava rodiny od stolu, pohled upřený do dětské hry v počítači. Další radostné zavýsknutí a odběh do obýváku, aby věnoval britskému přírodovědci zaslouženou pozornost. V tichosti jsme se s otcem věnovali každý svému občas vyrušeni Ondrovým výkřikem nebo dupotem, co přišlo pak ale nikdo nečekal. Ondra přiběhl a s hlasitým:
"Kamí!" mi strčil pod nos kozu...
"To je kozel, Ondro..." zahuhlala jsem.
"KAMÍ!" křikl rozhořčeně, když zjistil, že kozu mu za kamzíka neuznám.
"To je KAMÍ!"
"Není..." pokračovala láskyplná sourozenecká hádka. V dalším návalu zoufalství upřel Ondra pohled na tátu, jež se zdál být plně zaměstnán hrou, která mému drahému bratříčkovi zabere sotva půl hodiny, a rozhodl se vyřešit to sám... odhodlaně se na mě otočil a bytem zaznělo vítězoslavné:
"KOMZÍK!" a odešel středem. Ač autista, tuhle bitvu zvládl na výbornou. A možná i lépe než kdokoli jiný. Děti v naší rodině si prostě musí umět poradit se vším.