Všechno nejlepší

Když mám někomu blahopřát, jsem z toho trošku v rozpacích, protože nevím, jak se mám chovat.

Obvyklé potřesení rukou se slovy "všechno nejlepší" mi totiž moc nejde. Ne proto, že bych dotyčnému všechno nejlepší nepřála (ačkoliv všechno nejlepší nepřeji ani sama sobě, protože kdybych měla všechno dokonalé, byla by to trochu nuda, ne?)

Když tedy třesu oslavenci rukou, letí mi v hlavě kolotoč, kde na každém sedadle sedí jedna vzpomínka na dotyčného, jedna historka, informace.

Když jsem kdysi blahopřála kolegyni k narozeninám, řekla jsem dívčině s kakaovou pletí, že jí přeji, aby její tatínek stále fotografoval ryby. Byto to jediné, co mě napadlo říci jí v oslavu jejích kulatin. Dívka mě naštěstí dobře znala, proto její reakce byla fontána smíchu.

Jiné spolupracovnici jsem na oslavě narození jejího syna popřála, aby si potomek hodně hrál. Nevím, jestli moje přání bylo zapotřebí k tomu, aby si miminko, vbrzku batolátko, hrálo. Každopádně jsem zasela semínko, vnukla myšlenku jako sudička nad kolébkou, aby dítko bylo hračička. Třeba z něj vyroste chlapák, který bude levou rukou (zřejmě i pravou), vyvíjet nové výrobky, stroje a věci. Hravost je totiž základem kreativity.

Svému strýci jsem kdysi dávno k narozeninám popřála, aby choval krůty. Ne že bych si myslela, že má málo práce, a jeho život rozkvete až si pořídí hlučné prchlivé ptáky. Chtěla jsem mu jen vyjádřit svou podporu ve věcech chovatelských, které on má tuze rád. Nevím, jestli nakonec masonosné opeřence zakoupil. Matně si ale vzpomínám, že začal chovat tvory medonosné, tedy včely. (Ty aspoň nejsou tak hlučné, když se teda zrovna nerojí.)

Dnes jsem svému kolegovi, který opouštěl firmu, přála, aby na jeho novém pracovišti využili jeho mozek. Myslela jsem to upřímně. Dotyčný kolega mě totiž často oslnil svým důvtipem a rychlostí uvažování. Nemyslela jsem to ve smyslu, že na stávajícím pracovišti byl jeho mozek nevyužitý, či zde byly využívány pouze nějaké jeho odpadky transmisí mezi synapsemi. Na každý pád i skok kolega mé přání přijal s lesknoucíma se očima. (Asi měl horečku - možná přehřáté obvody.)

Občas se překonám, teda spíše uleju, a kreativní variabilita mého blahopřání zůstane schována pod peřinou oficiality.

Někdy tedy stanu před mým kamarádem, známým či příslušníkem rodinného klanu, v ruce svírám pugét slunečnic, na tváři mám sluníčkový úsměv a slyším se říkat:"Přeji ti všechno dobré."

Slavnostní úsměv oslavencův ovlivní náhlý vánek zklamání a osoba, před chvílí sfukující dort, utrousí:"Proč ne všechno nejlepší?"