Čínské hůlky a já

V sobotu jsem zašla za svým vjetnamským kamarádem a požádala ho o jídelní hůlky.

Byl hodný a dal mi ty lepší,potažené ochranným lakem proti působení kyselinám v jídle.

Věřila jsem,že když budu jíst pomalinku,zasytím se více.

No...věřit je někdy málo.

Moje autovýuka vypadala asi takto:

*podivuji se dokonalému vzhledu hůlek a přemýšlím,jak je správně uchopit

*uchopení mi stále nejde a hůlky kloužou a padají

*jdu si pro ubrousek a lavorek,abych je mohla po každém spadnutí opláchnout a osušit

*tuším,že se drží dvěma prsty a třetí je podpírá,ale moje vidiny z honkgonských hororů a KillBilla jsou matné

*pouštím si youtube

*snažím se napodobit držení a obepínám první slepenec rýže

*rýže mi vystřelila na stůl

*lžící ji vložím zpět do misky a zkouším to znovu

*teď mi ji shodil vítr zvenčí na zem

*odsunu se od okna ,ale tam na nabírání nevidím

*jdu zpět k oknu ,ale zavřu ho

*chytím hůlky oběma rukama a stlačím rýžový chuchvalec

*venku díky větru prásknou dveře a rýže mi spadne úlekem do misky

*magi mi šplíchlo do oka,pálí mě

*se zavřeným vmytým jedním okem se opět pokouším uchopit kvádr

*pachtím se

*aha!rýže klouže proto,že je mokrá!

*vylívám omáčku a nabírám suchou novou rýži

*už už byl kus u pusy,v poslední chvíli mi selhal stisk a opět spadla

*potím se a otírám si obličej. zapomínám,že mám ruce od toho magi a pálí mě už i druhé oko

*sevřu obě hůlky ležmo k sobě a snažím se to nabrat jako na lžíci

*přepadne mi po druhé straně

*ruce se mi klepou víc a víc,nepomáhá ani držení oběma rukama ...........

 

( po 10 minutách snažení se)

*rezignuju,hůlku do rýže zabodnu,hůlka ujede po keramické misce a vše se převrátí na koberec.

Schytám nápřah od přítele a pes mi sežere rýži dřív,než ji stačím posbírat.

Pro dnešek jsem vyřízená,hůlky hážu do koše.

Skutečně mě přesla chuť na cokoliv.

Jsem k ničemu.

---------------------------------------------------------------------------------------------

(22:10)

*tajně se kradu vyhrabat hůlky.

*Omývám je a zkouším to znovu u televize.Tentokrát lovím zeleninu

*Zabrala jsem se do DVDčka a nepostřehla jsem, že jsem zeleninu dopravila tam,kde měla být.

(Prošvihla jsem ten perfektní okamžik!!!)

Bolí mě ruce a oči mě pálí ještě teď.

Pes čeká u stolu,kdy mu co spadne a přítel na mě výmluvně pokašlává,když si zase vařím rýži.

 

(p.s.Pro odpoutání myšlenek od jídla terapii pomocí hůlek vřele doporučuji.)