Jak zapadnout do party holek z pařeniště

Jsem realista, ohledně svého talentu, životu a tak vůbec.
Stvoření mají schopnosti, já neschopnost.
Usnu za světla a tma je mi naopak budíčkem. Po tom, co jsem bůhvíkde slyšela o inteligenci žížal, už vím, že je to se mnou vážně zlé. Dokáží se řídit světlem. Což já ve své lenosti, ani náhodou.
Tudíž, tyto potvůrky,s doslova pár body IQ, umí to, co já se nikdy nebyla schopná naučit.
Dokonalá neschopnost.
Zlá na dnešní době je však neupřímnost. Kdo v dnešní době přizná, co vše (a že někdy vše) neumí?
Nikdo a tak nikdy nevznikne skupina neschopů.
I přes přetvářku a klam mám touhu někam zapadnout. Založit sama se sebou, byť jen partu, se mi moc nepozdávalo a tak jsem hledala jiná řešení.
Můj osobní tip je ten, že některé disciplíny a nápady vznikají jen proto, aby každý jedinec mohl v něčem vynikat a další se připojit.
Smůla je v tom, že ani vázat jazykem šťopky od třešní mi nejde.
Rozhodla jsem se být tedy elita, člen pražské Kavárny. Nemusím umět nic. Jediné, co si musím hlídat, je od této chvíle slovník a oblečení.
Už nebudu chodit do pajzlu, ale do café. Kdo by byl však na omylu, lokál jsem nezměnila.
Až pozdě mi v mé naivitě došlo, jaká to má úskalí.
Dřív stačilo, vzít si na sebe téměř cokoliv co zakrývalo a šla jsem se napít. Od té doby, co chodím do stylového podniku s autentickou atmosférou, už ani nemá cenu se kamkoliv vydávat.
Končí to vždy vzlykáním u skříně s výkřiky, že nemám nic dostatečně slim nebo oversized. A z organické bavlny? To dokonce ani ponožku.
V případě, že bych tyto mezery mé garderoby opravila, se však nenapiji hodně dlouho a nebo naopak brzo, když zadlužená spáchám sebevraždu skokem z Náplavky.
Když jsem naposledy vysílená pláčem usnula jako batole hned v 10 večer, dostala jsem konečně dobrý životní směr.
Myslím, že víc to rozebírat nemá smysl. Základem problému je potřeba mít s někým něco společného.
Což společná schopnost s dešťovkami naprosto splňuje. Jako bonus nejsou společensky kontroverzní, jsou ekologické a veskrze rybářským svazem oblíbené.
Jediné co musím dokázat, je začít žít/pít přes den a v noci spát.
Proč? Protože ta svoboda, jít do hospody a už nikdy se netvářit, že je to café či klub. To bude mojí silnou motivací i když do sebe budu muset lít víno hned k snídani.