Balík story

A je to tady, musím poslat balík! Po třech hodinách perné práce mám zabaleno, všechno drží na svém místě za pomoci asi kilometru průhledné izolepy a povznesením se nad fakt, že ten balík je fakt echt hnusnej, fičím na poštu. V klidu na balík pečlivě napíšu adresu a jedeeem!

Mezitím asi 3x denně bombarduju kámošku, jestli jako UŽ?! Máš ho tam? Zasypávám jí radama typu .. Jestli bude chybět tmavá část, alias krabice od mixeru bo světlá část, alias krabice od bod Šmadiďaš, tak za žádnou cenu nepřebírat, spustit hurónskej řev a dožadovat se kompletního, silně nevzhledného balení!

Taky, abych si jako šplhla u jejího pidi synka, kterýho mi pravidelně dává k telefonu a tak ňák nám docházej témata k rozhovoru a už mi přijde trapný na toho cvrčka do toho telefonu pořád kvílet „nazdar skřítku,.. coo? Co říkáš, nerozumím.. mámo, co říká?!„ V tu chvíli vážně nevím, jestli trpí samomluvou to nebohé dítě na druhém konci drátu, který si žvatlá bez ohledu na mě dál co chce, bo já, která ho raděj nepustí ke slovu, páč by k tomu potřebovala nejlépe žvatlo-českej slovník a jak víme, takovej ještě nikdo dohromady nedal.. No tak abych si jako šplhla, mám nové téma hovoru a to.. „přijde ti dáreček cvrčku, čekej, až se vyspinkáš, máš ho tam!“ Cvrček na konci drátu šílí radostí, jeho maminka vztekem, že jako teď teda fakt děkuje a nebudou nejmíň 24 hodin nedočkavostí spát.. Okamžitě si beru cvrčka k telefonu a zachraňuju vše posunutím časového horizontu dodání balíku a to o jedno spinkání víc.. a kámošku uklidňuju slovama.. „klid mamko, Česká pošta je rychlá, nejdýl pozítří to tam máš!“

Ha, ha, ha, ha, haa! Napozítří opět smršt otázek.. UŽŽŽ?! NE! Kurník a kde to jako jee?! Po pěti dnech zoufalství už se chystám rozhořčeně na poštu, že si to teda s nima jako hodlám ručně vyřídit a .. a.. ještě, než stačím vyběhnout z baráku, nese mi drahá polovička psaní o vrácení balíku.. říkám si.. JAKO PROOOČ?! No proč asi ty trubkooo!! Po zoufalém telefonním rozhovoru s kámoškou je to jasný.. Páč jsi ty pako napsala blbě poslední čísílko na č.p. MĚ JEBNE! A co teprve kámošku, která tam někde za kopečkama uklidňuje blonďatýho anděla, že už, už to přijde!

Tož se upřímně a z hloubky celýho svýho ledovýho srdce omluvuju s tím, že po víkendu učiním hned druhý pokus! A jdu sladce spát.. na rozdíl od..

Hned po práci, během které jsem kámošce napsala asi tři SMS s jejich č.p., jako jestli to vím dobře.. první samo blbě, druhou SMS jsem si opravila reputaci, načež mi došla odpověď ve stylu „JO“, fičím o5 na poštu, kde se snažím vše hodit na kámošku, jako, že je úplný pakáčo, páč mi napsala blbě adresu a tak to teda jdu napravit. S pochopením se na mě pošťačka mile usmívá a dokonce mi podává lepící .. tentokráte pokakaně hnědou pásku a jako bonus bílý papír. Roztřesenýma pacičkama se snažím onou kakapáskou přilepit papír, což se mi povede asi tak na třetí pokus, páč na ten první mi ta mrcha kakapáska ulítla přímo doprostřed papíru a já, nechtě být za úplnýho trotla jsem jí prostě servala a šla do druhýho pokusu. Potřetí se povedlo, já opižlala nůžkami hrany, napsala adresu, zkontrolovala, jestli jako to mám dobře.. a posílám!

Děkuji a nashledanou.. vícekrát vás nechci vidět.. mastím si to autem k domovu.. V půlce cesty mi dojde, že jsem tu adresu opisovala z původního podacího lístku a tudíž BLBĚ.. UAAAAAAAAAAAA!!!!

Ps: Jj, konec si jistě domyslíte sami.. :-/ :)

Malýmu blonďatýmu kudrnáčovi chci jen vzkázat, že doufám, že mu ten umně v balíku zakamuflovanej a synem blýskavejma samolepkama vlastnoručně vytuněnej noťas udělá radost, tak, jak jí dělal nám a jednou mi odpustí! :)